6 min. Vánoce nejsou jen o jednom jediném dni, který s sebou přináší bohatou, chutnou hostinu a dárky. Pro mnohé toto kouzelné období začíná již první adventní nedělí, během níž zapalujeme první svíčku na krásném adventním věnci. Prosinec však v sobě ukrývá i jiné dny plné tradic, které byly pro naše předky samozřejmostí. Objevte znovu jejich kouzlo a vneste do své rodiny kousek minulosti.
Štěkot psa, olovo, třešňová větvička, čarodějnice... Pokud se vám tyto indicie automaticky nespojují s Vánocemi, zřejmě patříte k mladší generaci, která již na podobné adventní tradice zapomněla. Naši předkové však během adventu nezaháleli a vychutnávali si ho naplno právě díky tradicím. Oprašte je spolu s námi, užijte si s dětmi naplno nejen Štědrý den, ale i celý advent. Ale pozor, budou létat čarodějnice!
Začíná to Kateřina
Určitě všichni znáte známou pranostiku „Kateřina na blátě, Vánoce na ledě“. To však není to jediné, co nám Kateřina v předvánočním období připomíná. V minulosti byl 25. listopad považován za první den čarodějnic, během kterého měly temné síly největší moc. Po tomto dni se již také nesměly konat žádné taneční zábavy a pro mnohé již tehdy začínal půst. Předkové také trvali na tom, aby do domu jako první vkročil muž, protože jen díky tomu bude mít rodina štěstí. V jiných krajích zase věřili, že pokud do domu vkročí jako první cizí žena, následující rok bude neúrodný a v rodině zavládnou nepokoje. Samozřejmě, mladí si našli čas i na zábavu – z dvorů dívek kradli různé nástroje a nářadí a ukrývali je v sousedově domě.
Věštec Ondřej
Poslední listopadový den patří odjakživa Ondřejovi, který dokázal svobodným dívkám odhalit jejich budoucího manžela. Mladé dívky se bavily tím, že se pokoušely různými věštbami odhalit identitu svého milého, jeho vzhled, původ i povolání či řemeslo. Mezi nejznámější ondřejské tradice patří nepochybně lití olova. Dívky přes klíčovou dírku lily do nádoby se studenou vodou horké olovo a na základě jeho tvaru hádaly povolání budoucího manžela. Pokud mělo lité olovo tvar pušky, nastávající měl být vojákem nebo myslivcem, pokud připomínalo kolo, měl být kolář nebo řezbář a podobně.
V některých oblastech zase dívky hádaly jméno svého nastávajícího jinak – vařily halušky, ve kterých byly ukryty lístečky se jmény mužů, které znají. První haluška, která vyšla na povrch, odhalila jméno budoucího manžela. Pokud chtěly slečny posílit věštbu, doporučilo se z dvora nějakého Ondřeje ukrást kousek dřeva a vyřezat z něj vařečku, kterou pak halušky mísily.
30. listopadu však nevěštily pouze dívky, ale i hlava rodiny, tedy otec. Pod čtyři hrnky otočené dnem vzhůru ukryl čtyři předměty – chléb, prsten, hřeben a hlínu. Hrnky zamíchal a přivolal k sobě čtyři rodinné příslušníky, kteří si takto určili vlastní osudy. Ten, kdo pod hrnkem našel chléb, měl během následujícího roku zbohatnout, prsten představoval svatbu, hřeben nemoc a hlína měla ohlásit smrt někoho blízkého.
Budoucnost odhalí i Barbora
Nestihli jste si vyvěštit totožnost svého milého na Ondřeje? Druhou šanci s sebou přinesla sv. Barbora. 4. prosince všechny vdavekchtivé dívky odřízly větvičku z třešně i s pupeny a vložily ji do vázy. Ta dívka, jejíž větvička do Vánoc rozkvetla, se měla do roku provdat. To, odkud bude ženich pocházet, měl naznačovat směr, kterým se větvička, zvaná také barborka, ve váze otočila. Třešňová věštba měla i svou jinou podobu – místo jedné větvičky slečna ulomila několik větviček a u každé z nich zašeptala jméno mládence. Větvička, která do Vánoc rozkvete jako první, předpovídá jméno nastávajícího.
.
Mikuláš, co nám dáš?
Z mnoha prosincových tradic je bezpochyby nejoblíbenější právě ta, která se spojuje se sv. Mikulášem. Ten byl podle legendy biskupem v Myře (nachází se na území dnešního Turecka) a protože měl rád děti, stal se jejich patronem. Dnes už děti nedbají velmi na to, odkud Mikuláš přišel a jak v minulosti vypadal. Zajímá je zejména to, že dobrým dětem nosí sladkosti a ovoce a nejčastěji přichází se strašidelným čertem a krásným andělem. Sladkosti však nerozdává zdarma – děti si je musí zasloužit, a to zarecitováním básničky či zazpíváním písničky.
Strašidelná Lucie
Po Kateřině, Ondřejovi a Barboře přichází na řadu poslední den čarodějnic, který připadl na sv. Lucii. Během tohoto dne mají být domovy čisté, proto dívky každý kout domu pořádně vymetaly. Rovněž se převlékaly za sv. Lucii (byly oděné v bílém, tvář měly natřenou bílým pudrem a ukrytou za maskou se zobákem) a husím peřím vyháněly z domovů nemoci a zlé síly, které na Lucii pořádně řádily a byly na vrcholu svých sil. Aby bylo vyhánění zlých duchů co nejefektivnějši, lidé dělali co největší hluk, bouchali dveřmi i hrnci a dupali nohama.
Opravdu Štědrý den
Adventní čas vrcholí 24. prosince, tedy na Štědrý den. V mnoha rodinách se až během tohoto dne zdobí vánoční stromeček a od rána se vaří chutná jídla, která ozdobí štědrovečerní stůl. Den se samozřejmě stále nese v duchu půstu, který vyústí právě do bohaté večeře. Těsně před večeří členové rodiny půlí jablíčko a louskají ořech, aby věděli, zda budou všichni zdraví. Bohatství má rodině zase přinést peníz pod ubrusem.
No a po večeři následuje rozbalování dárků – moment, na který netrpělivě čekají všechny děti. Tato chvíle byla v minulosti doprovázena zpíváním koled, dnes už mnohé rodiny rozbalují dárky vedle sledování tradičních vánočních filmů. Štědrý den naši předkové zakončili půlnoční mší, zvykem, který v mnoha rodinách přetrvává dodnes.
Bohaté tradice našich předků už pomalu, ale jistě upadají do zapomnění a brzy nezůstane generace, která by nám o nich mohla vyprávět. Přivítali byste dodržování adventních tradic i v současnosti, nebo vám úplně stačí oslava sv. Mikuláše a Štědrý den?
