5 rad, které pomohou citlivým dětem zvládat náročné časy

Citlivost je krásná vlastnost, která člověku během života mnohdy pomůže, ale může být také překážkou. Zejména v dětském věku je z pohledu vrstevníků citlivost považována za slabost a děti, které jsou citlivější, vnímají jinak i náročné situace, ve kterých se během vývoje ocitnou. Jak jim pomoci zvládnout nesnadné časy a pomoci jim vyrovnat se se svými pocity?

Věděli jste, že až 33 % světové populace tvoří velmi citliví lidé? Ti jsou během života často přemoženi emocionálními i fyzickými podněty a z pohledu „běžného“ člověka mnohé situace prožívají až příliš intenzivně. Zrychlené dýchání, slzy na krajíčku, žaludeční problémy, ale i jiné fyziologické projevy mohou být také u vašeho dítěte symptomem přecitlivělosti.

Hned na začátku je však třeba poznamenat, že citlivost je vlastnost, která má mnoho výhod. Vede k empatii, sebeuvědomění i kreativitě. Než však dítě dospěje do stádia, kdy bude svou citlivost vnímat jako dar, musí ujít dlouhou cestu, na které potřebuje pomoc a podporu rodičů. Přečtěte si několik jednoduchých rad, které pomohou vašim dětem (ale také vám) orientovat se v náročném, hlučném světě.

Nezlehčujte jejich pocity

Citlivé děti mají velmi často pocit, že jejich emocionální reakce jsou nepřiměřené, a to zejména proto, že je rodiče, vrstevníci, ale i učitelé zlehčují, zavrhují a nechápou je. Ta nejcennější věc z pohledu citlivého dítěte je ta, že jako rodič jejich pocity přijmete, čímž v jistém smyslu potvrdíte jejich platnost. Nemusíte se za každou cenu pokoušet vyřešit problém, který je trápí, v mnoha případech stačí, když si s dětmi otevřeně promluvíte o tom, co prožívají.

Namísto kladení otázek (Proč se toho tak bojíš? Proč si myslíš, že tě nikdo nemá rád? Proč ti to dnes nevyšlo?) potvrďte jejich pocity (Dnes to muselo být těžké. Je smutné, že ti něco takového spolužák řekl. Nestyď se za to, že se bojíš, i já se občas něčeho bojím). Touto technikou nastartujete u dětí proces zvládání náročných situací, společný rozhovor je uklidní a postupně se naučí, že citlivost opravdu není na škodu.

Velmi klíčové je neignorovat pocity dětí a nezlehčovat je. Pokud si děti v útlém věku nevyvinou jakési nástroje pro zvládání náročných situací, v pubertě a dospělosti mohou v takových případech inklinovat k méně zdravým a nežádoucím řešením. Dejte dětem najevo, že se na vás mohou v těžkých časech kdykoli obrátit a odkrývejte před nimi i své vlastní pocity.

Nevyhýbejte se pojmenování pocitů

Identifikace a pojmenování pocitů může dětem výrazně pomoci regulovat jejich emocionální prožívání. Naučte děti slova, kterými pojmenují své pocity a vytvářejte si s dětmi modelové situace, ve kterých budete tyto pocity vyjadřovat spolu s nimi. Pokud vidíte, že vaše dítě se uzavírá do sebe a přestává komunikovat, zkuste se zamyslet nad tím, co mohlo vyvolat toto jednání. Možná jde o na první pohled maličkost, změnu rutiny, kterou však dítě prožívá obtížně. Je zvyklé jíst k snídani kousek chleba, ale vy jste mu dnes dali bagetu? I to může vést k přecitlivělé reakci, na kterou je třeba zareagovat a přímo se dítěte zeptat, jestli je to ten problém.

Menší děti se mohou stydět nebo nemusí vědět, jak pocity vyjádřit verbálně. U nich můžete využít neverbálních způsobů komunikace, například ilustrované kartičky s pocity, dětské knížky, nebo jednoduché kresby obličejů znázorňujících základní pocity. Můžete také dětem klást otázky, na které stačí jednoduché odpovědi typu „ano“, „ne“, „možná“ nebo „nevím“. Na první pohled se to zdá jako málo, ale správně položené otázky vás nakonec přivedou k jádru problému.

Připravte se na všechno

Citlivé děti vyhledávají rutinu, protože přesně vědí, co mohou očekávat. Je váš prvňáček vystrašený z prvního dne ve škole a vy nevíte, jak ho uklidnit? Spojte se s jeho budoucí paní učitelkou a poproste ji o prohlídku prostor, ve kterých bude žák trávit většinu času. Dítě se seznámí s novým prostředím a před nástupem do školy bude lépe připraveno na to, co ho čeká.

Mnohé citlivé děti se nerady seznamují s vrstevníky, protože se obávají jejich reakce a toho, co si o nich myslí jiní lidé. Tento strach dává zabrat i dospělým lidem. Pokud se vaše dítě ocitne v takové situaci, pomohou dechová cvičení nebo jemné motorické pohyby, například hra s plastelínou či mačkání měkkého pěnového míčku. S názorem druhých se v životě setká každý, ale názory, které se týkají přímo vlastní osoby, si dítě zapamatuje. Zkuste dětem vštěpovat, že to, co si o nich myslí ostatní, je problémem těch druhých, a ne vašeho dítěte.

Vytvořte bezpečné prostory a hranice

Citlivé děti přijímají ze svého okolí více informací, které si zároveň více připouštějí a analyzují je. Z tohoto důvodu je důležité vytvořit pro děti doma bezpečná místa a stanovit jisté hranice. Čerpá vaše dítě nové informace způsobující mu úzkost z internetu? Vyhraďte doma místo, kde bude zakázáno používání mobilu i notebooku a bude-li tím místem například obývací pokoj, v přítomnosti dítěte tam nezapínejte ani zprávy. Domluvte se s dětmi na tom, že si ve stanovený denní čas prohlédnete novinky ze světa spolu, ale mimo to se budete věnovat něčemu jinému.

Přehnaně citlivé reakce může způsobit i množství podnětů, kterým jsou děti během dne vystaveny. Neplánujte dětem na jeden den příliš mnoho aktivit, protože to může v závěru dne vyústit v potíže se spánkem. Pokud víte, že vaše dítě čeká sportovní kroužek nebo dokonce zápas, neplánujte na tentýž večer rodinnou oslavu. Děti si potřebují odpočinout, načerpat energii a dát svým pocitům prostor ke zpracování. Pokud budou děti (nejen ty citlivé) vytížené během dne na 110 % procent, nebudou mít čas vyrovnat se se svými emocemi a ty je mohou nakonec přemoci.

Pracujte na disciplíně

Citlivé děti si velmi silně uvědomují pokrytectví a morálku a v mnoha situacích se ptají, zda je to spravedlivé, proč je tomu tak a proč se někdo zachoval tak, jak se zachoval. Tyto vlastnosti však jdou ruku v ruku i se sebekritikou, která není vždy na místě a z pohledu rodiče může být přehnaná. Sebekritice je tedy třeba přizpůsobit i případné tresty a myslet na to, že za své chyby a selhání se citlivé dítě potrestá i samo. Chcete dítěti zakázat tablet? Neříkejte mu, že mu ho berete proto, že je špatné dítě. Zkuste to jinak: „Tablet ti vrátím, když si dokončíš domácí úkoly. Tablet dostaneš zpátky, když splníš svůj slib a důkladně si uklidíš pokoj.”

Každá kritika, trest nebo negativní poznámka se do emocionálních vzpomínek citlivých dětí zapíše mnohem hlouběji a přetrvá v jejich myslích celá léta. Obzvlášť nebezpečný je pocit studu, který může u dětí způsobit blok a odradit je od mnoha činností, ve kterých se jim dařilo. Citlivé děti prociťují všechny pocity naplno a ostudu zřejmě ještě o něco více. Pokud potřebujete své dítě za něco pokárat nebo potrestat, nedělejte tak na veřejnosti a už vůbec ne před spolužáky a vrstevníky. Raději si s ním promluvte a dejte mu šanci své chování napravit.

Citlivost není vůbec špatná vlastnost, spíše nepochopená. Pomozte svým citlivým dětem naučit se pracovat s emocemi a buďte jim v těžkých časech oporou. Díky tomu z nich vyrostou lidé, kteří budou svou citlivou povahou pomáhat jiným.