Kontaktní rodičovství: Žádný výmysl, ale návrat k přirozenosti

S pojmem kontaktní rodičovství, popřípadě vztahová výchova, se setká většina nastávajících maminek, ale i tatínků. Internet je plný rad a postupů jak správně vychovávat dítě a přestože se snažíte nejlépe, jak víte, někdo vám bude vždy podsouvat nevyžádané rady. Kontaktní rodičovství však není výmysl moderních maminek, nýbrž životní styl, jehož základem je návrat k přirozenosti.

Kontaktní rodičovství, jak již samotný pojem napovídá, je o kontaktu mezi rodičem a děťátkem. Někteří rodiče si myslí, že taková výchovná metoda je přehnaná, ale hned v úvodu je třeba poznamenat, že kontaktní rodičovství není nezdravé a podporují ho i pediatři a dětští psychologové. Jde o přirozený způsob výchovy, na který však předchozí generace zapomněly, ale nyní se opět objevuje a rodiče si ho neumějí vynachválit.

Děťátko na prvním místě

S konceptem kontaktního rodičovství přišel v roce 1982 pediatr William Sears, který aktivně studoval různé výchovné postupy. Doktor Sears svými názory rozvířil diskusi mezi odbornou veřejností, ale jeho myšlenky zažily boom až o 10 let později, když spolu s manželkou Marthou napsal knihu The Baby Book. Publikace se stala jakousi biblí kontaktního rodičovství a i po více než dvaceti letech v ní rodiče najdou cenné rady, díky kterým bude rodičovství kontaktní a obě strany – miminko i rodiče – budou spokojeni.

Základem výchovné metody zvané kontaktní rodičovství je vzájemná komunikace mezi rodičem (nejčastěji matkou) a dítětem. Podstatou je přítomnost matky a její neustálý kontakt s dítětem. První 3 měsíce jsou nejkritičtější a role matky vyžaduje obrovskou dávku trpělivosti. Rodiče se postupně učí rozeznávat jednotlivé signály miminka a také rozlišovat mezi potřebami a požadavky. Platí však, že prvních 6 měsíců jsou tyto 2 pojmy jedno a totéž. Kolem sedmého měsíce kontaktní rodiče umí rozlišit různé formy pláče dítěte a na základě toho jednat.

Zdroj foto: Freepik

7 principů kontaktního rodičovství

Manželé Martha a William Searsovi ve své knize rozdělili výchovnou metodu kontaktního rodičovství do několika bodů. Chcete-li i vy doma vychovávat touto metodou, je třeba dodržovat těchto 7 principů:

1. Bonding – Vytvoření vazby mezi matkou a novorozencem. Základem je kontakt tělo na tělo bezprostředně po porodu. Pokud v případě komplikací nemůže bonding praktikovat maminka, může ji okamžitě po narození miminka nahradit i táta.
2. Kojení na požádání – Matka by měla dítě kojit vždy, když se dítě chce napít. Systém kojení v pravidelných intervalech se nedoporučuje. Namísto něj by se mělo ke kojení přistupovat intuitivně jako reakce na potřebu dítěte. Kojení na požádání je vhodné i při zdravotních, zejména trávicích, problémech děťátka a zároveň usnadňuje kojení, je-li komplikované.
3. Nošení dítěte – Nošení prohlubuje vazbu mezi matkou a dítětem. Miminko je klidné, protože je v blízkosti matky a poznává její rytmus srdce a vůni. Nosit můžete na rukou, v šátku nebo v nosiči.
4. Společné spaní – Podle Searse spaní ve společné posteli pomáhá upevňovat vazbu mezi matkou a dítětem. Chrání dítě před stresem a úzkostí a dokonce snižuje riziko syndromu náhlého úmrtí u kojenců. Navíc je takové spaní pohodlné pro noční kojení. V prvních měsících po narození je vhodné miminko uložit do hnízda na spaní, aby bylo v manželské posteli v bezpečí.
5. Důvěra v pláč dítěte – Pláč dítěte má vždy nějaký důvod. Pokud je miminko najedené, není počurané a nic ho nebolí, je možné, že prožívá stres a potřebuje kontakt s matkou. Rodiče by dítě neměli nechat vyplakat, protože mu tím dávají najevo, že se o něj nezajímají.
6. Vyrovnaný osobnostní a rodičovský život – Rodiče by neměli zapomínat ani na své vlastní potřeby a snažit se je sladit s kontaktní výchovou. Jistě víte, že platí jednoduchá rovnice spokojený rodič = spokojené dítě.
7. Dávat si pozor na „cvičitele“ dětí – Tento bod mluví o důvěře a přesvědčení rodičů ve výchovný směr, který si zvolili. Negativní reakce okolí a rady by je neměly rozrušit.

Je třeba dodržovat všechny body?

Manželé Searsovi považují za ideální stav dodržování všech principů. Někdy to však nejde – ať už kvůli neumožněnému bondingu ze strany porodnice nebo nemožnosti kojit. Dobrou zprávou je, že vztahovou vazbu je možné vytvořit si i přes tyto překážky

Pokud matka nekojí nebo nenosí, neznamená to, že dítěti nedává všechno a není tu pro něj na 100 %. Hlavním principem kontaktního rodičovství je dát dítěti jistotu, že rodič je tu vždy pro něj, pochopí jeho trápení a pomůže mu vždy a všude. Díky kontaktnímu rodičovství se miminko naučí, že má význam plakat, protože rodič přijde a miminko nemusí trpět v tichosti. Právě to je princip kontaktního rodičovství – rodič je dítěti fyzicky nablízku a dokáže tak lépe odhadnout jeho potřeby.

Kontaktní rodičovství podporuje empatii

Metoda kontaktního rodičovství má mnoho odpůrců a skeptiků. Starší generace maminek nechávala miminko vyplakat, prý aby si „cvičilo plíce“, popřípadě se učilo samostatnosti. Rovněž nebylo neobvyklé, pokud maminka po pár týdnech kojení přešla na umělé mléko, zejména kvůli tomu, že se musela vrátit do práce, nebo proto, že se to tehdy prostě tak dělalo. Možná si řeknete, že celá generace kontaktní výchovu neznala a jejich dnes již dospělé děti jsou pořádku. V čem je tedy kontaktní výchova lepší?

Mnozí ze zmíněné generace si s sebou vliv takové výchovy přinesli i do dospělosti. Projevuje se to chladnými vztahy s rodiči, partnery, dětmi, ale i širším okolím. Kontaktní rodičovství se snaží v dětech probudit víru ve svět, dopřát jim bezpečnou citovou základnu. Kontaktní rodičovství je o blízkosti a lásce, kterou dítě potřebuje zažít, aby ji umělo dát dál. Mnohé výzkumy potvrzují, že dítě, které zažilo bezpečnou vztahovou vazbu během prvních let života je odvážné, inteligentní, málo agresivní, kreativní a co je nejdůležitější – je empatické, tedy se dokáže vcítit do pocitů jiných.