Když kojení prostě nejde

Kojení není povinnost, ale výhradní právo ženy. Mateřské mlíčko plní úkoly výživy a zajišťuje nastartování imunitního systému u dítěte. Zároveň se při něm vytváří pouto mezi matkou a dítětem. Ne vždy je však kojení příjemné a bezproblémové a dokonce ne vždy je možné. Co dělat, když kojení prostě nejde? 

Základním předpokladem správného kojení je zvolení vhodné polohy, o kterém jsme psali v předchozím blogu, a správné přiložení a přisátí dítěte. Správné přisátí miminka poznáte podle toho, že dolním rtem a bradou zakrývá větší část dvorce než horním rtem. Jak doporučují poradkyně kojení ze sdružení Mamila, které se zabývá poradenstvím při kojení, před přisátím můžete miminku přejet bradavkou po horním rtu z jedné strany na druhou, aby co nejvíce otevřelo pusinku. Brada miminka by již v této fázi měla být blízko prsu, tak aby se při přisátí dotkla prsu jako první a aby i po přisátí mezi nosem miminka a prsem zůstal prostor. Díky tomuto asymetrickému přiložení bude mít miminko zakloněnou hlavičku a bude lépe pít. Miminka se lépe přisávají, pokud jsou s maminkou v kontaktu kůže na kůži, protože to v obou probouzí instinkty a stimuluje maminku ke kojení. 

Když kojení doprovází bolest

Kojení je krásné do chvíle, než nepřijdou problémy, jedním z nich jsou například popraskané bradavky. Jejich příčinou bývá často nesprávné přiložení nebo nesprávná technika kojení. I jedno nesprávné přisátí může způsobit poškození bradavky. Popraskané a krvavé bradavky jsou tak bolestivé, že často jsou důvodem k odstavení dítěte. Na tento problém jsou vhodné lanolinové přípravky na přírodní bázi, které jsou pro miminko neškodné. Krém před kojením nemusíte z prsu smývat. Některým maminkám pomohla i samoléčba – potírání zraněných bradavek vlastním mlékem. Abyste popraskání předešly, střídejte od začátku polohy, aby byl tlak na bradavku vždy v jiném místě. Bradavky udržujte v suchu a na vzduchu a zároveň je nemyjte příliš často, abyste nepoškodily jejich ochrannou lipidovou vrstvu. 

Bradavka, která nemá ideální tvar

Při kojení není důležitý tvar bradavky, ale spíše to, zda se dokáže alespoň trochu vztyčit. Rozlišujeme tři druhy bradavek – normální bradavky, ploché bradavky a vpáčené bradavky. Plochá bradavka je taková, která se nedá vytáhnout ven a po stimulaci nebo při chladu se neprodlužuje. Na pohled je vidět, není však vyvýšená nad povrch dvorce. Vpáčená bradavka (zapadlá) je stav, při kterém je bradavka vtažena do prsu a není ji vůbec vidět. Kojení s jiným typem bradavek než jsou normální, není nemožné, vyžaduje však větší trpělivost a cvičení. A mnohdy i zásah laktační poradkyně. Miminko se dokáže přisát na jakýkoliv tvar bradavky i dvorce, může mu to však pár dní trvat. Důležité je mléko odsávat a trpělivě zkoušet dítě přikládat na předem stimulované bradavky. Při vpáčených bradavkách pomáhá obyčejná stimulace prsty a jejich vytažení těsně před kojením. V těžších případech pomohou formovače – speciální pomůcky do podprsenky, které soustavným tlakem posouvají bradavku do otvoru v membráně. Pozor, formovače si nezaměňujte s kloboučky! 

Když přijde (laktační) krize

Dalším z problémů, se kterým se mohou maminky setkat, je laktační krize. Nedostatek mléka se objevuje v období tzv. růstových spurtu, kdy děťátko vyžaduje více mléka – mezi 3. a 6. týdnem a kolem 3. a 6. měsíce života. Tvorba mléka se musí přizpůsobit potřebám miminka. Zvýšení laktace podpoříte odstříkáváním nebo odsáváním mléka, kojením z obou prsů a častým kojením. Pokud byste miminku v tomto období podaly příkrm, v konečném důsledku byste snížily počet přiložení a tím i tvorbu mateřského mléka.

A zase ta prsa...

Komplikacemi, kvůli kterým ženy uvažují nad pozastavením kojení, jsou i ucpaný mlékovod a zánět prsní žlázy (mastitida). Ucpaný mlékovod se projevuje jako bolestivé zduření na jednom místě prsu. Jeho příčinou bývá většinou nesprávná technika sání. Před kojením je vhodné zatvrdlé místo nahřát teplou vodou a rozmasírovat ho. Mezi kojením pomohou chladivé obklady nebo tvarohový obklad. Ucpaný mlékovod může propuknout až do zánětu prsní žlázy. Pro zánět prsní žlázy je typická horečka, zimnice a bolestivé a zarudlé místo v prsu. Mastitida si již vyžaduje léčbu antibiotiky. V kojení však netřeba přestávat, mléko můžete i odstříkávat. 

Problém může mít i miminko

Jedním z faktorů, který ovlivňuje úspěšné kojení je i pohyblivost a funkce jazyka miminka. Při správném asymetrickém přisátí je jazyk vyplazený a přesahuje spodní ret. Tuhá či krátká uzdička pod jazykem způsobují, že jazyk je méně pohyblivý a miminko má potíže při kojení – je podrážděné a nedostatečně přibírá, přičemž na prsu může být dlouho. Tím, že se jazyk nehýbe správně, odírá bradavku a může dojít k jejímu prasknutí až k infekci. Děti nedostatečnou pohyblivost jazyka kompenzují zvýšením tlakem čelisti, kousáním či žvýkáním bradavky. Při podezření na přilehlou uzdičku sledujte, zda se miminko dobře přisává a je schopné vyprázdnit prs. Uzdičku může pak přestřihnout pediatr, otorinolaryngolog, chirurg či dětský stomatolog. Existují však i zdravotní komplikace miminka, při kterých se kojení vysloveně nedoporučuje. Jde o některé vrozené metabolické onemocnění či chybějící sací reflex. 

Všechno je v hlavě? 

I když kojení vypadá jako nejpřirozenější věc na světě, mnohé maminky potrápí. Příčinou nemusí být jen špatné přisátí či zdravotní stav, ale i psychická nepohoda, nedostatek spánku a odpočinku či vnitřní přesvědčení, že žena kojit nemůže nebo nechce, případně se rozhodne kojit jen krátce. Psychika hraje při kojení velkou roli. Především prvorodičky se musí smířit s novou úlohou rodiče, po porodu zároveň dochází k vyrovnávání hormonálních hladin, takže podráždění či plačtivost nejsou ničím výjimečným. Samotný stres může mít vliv na produkci mléka a kojení. Potřebnou podporu může maminka získat u laktační poradkyně – když si nesedne s jednou, může vyzkoušet další. 

Příběh maminky Karolíny

Ani pomoc laktační poradkyně a úpěnlivé snažení maminky však neznamenají vždy 100% úspěch. Když kojení navzdory snahám nejde, na řadě je lahvička s umělým mlékem. Podobně jako u Karolíny, která v 28 letech porodila své první dítě: „Kdyby mi někdo řekl, že kojení bude pro mě boj, neuvěřím. Během těhotenství jsem měla dostatek času připravit se na mateřství. Četla jsem si o různých výchovných metodách, nošení, kontaktní výchově i o samotném porodu a jeho vlivu na psychiku miminka. O kojení jsem si nenastudovala vůbec nic, vždyť něco tak přirozeného se není třeba učit. Už v porodnici jsem však pochopila, jak moc jsem se mýlila. Zatímco jiné maminky kojily snad od prvního momentu, jak jim dítě přiložili na hruď, já byla opačný případ. Navzdory bondingu se malý neuměl přisát. Trénovala jsem každou chvíli, děťátko přikládala, ale ono nespolupracovalo. To, že se mi mléko spustilo až pátý den, situaci také neprospělo.“ Karolínu z porodnice propustili a laktační poradkyně ji naučila kojit s kloboučky, bez nich to nešlo. 

Po týdnu takového kojení si uvědomila, že kloboučky jsou nesmírně omezující. „Chtěla jsem kojit na požádání a s kloboučky se mi to zdálo komplikované. Kojení na veřejnosti není nic pro mě a ještě si do toho lepit silikonové násadky na bradavky a dbát o to, aby držely? Na shledanou, diskrétní kojení. Rozhodla jsem se proto opět vyhledat laktační poradkyni. Díky ní se kojení rozběhlo a její rady mi velmi pomohly. Bohužel, týden po její návštěvě se mi snížila tvorba mléka. Opět jsem vyhledala laktační poradkyni, která můj stav potvrdila. Nakoupila jsem si rostlinné preparáty, bylinky, čaje a zvýšila počet kojení,“ dodala Karolína. Toto období bylo pro ni náročné psychicky i finančně, bylinky na 2 týdny ji stály 800 Kč. Její prvorozený syn však stále nedostával dostatek mléka a byl věčně hladový. Nepomáhaly ani ověřené rady „kontaktních maminek“, miminko plakalo ve dne v noci a bylo líné tahat to málo mléka, které Karolíně zůstalo. 

Pár týdnů si proto mléko odsávala a děťátko kojila prostřednictvím tzv. cévky. „Byli jsme vyčerpaní i já, i manžel, nakolik na kojení cévkou potřebujete jeden pár rukou navíc. Objevilo se u mě baby blues, respektive začátek menší poporodní deprese. Plakala jsem a vyčítala jsem si, že jsem neschopná matka, která nedokáže nakrmit vlastní dítě. Pohrávala jsem se s myšlenkou, že to trápení ukončím a malému nasadím umělé mléko. Když jsem se se svými pocity svěřila ve skupině maminek, namísto podpory se mi dostalo plno rad a názorů ve smyslu, že umělé mléko je čisté peklo a mám se více snažit. Možná i pod vlivem tlaku okolí a jiných kojících matek jsem se zaťala a kojila dál,“ popsala svůj boj s kojením. 

Množství mléka se jí o něco zvýšilo a syn se opět dokázal přisát, přesto v ní zůstala jakási „pachuť“ z kojení. Během tohoto intimního aktu nepociťovala příval lásky a spojení s dítětem, naopak, cítila velkou nervozitu až stavy úzkosti. „Někdy kolem 5. měsíce se u malého objevilo odmítání prsu. Raději plakal hlady, než aby se přisál. V tomto období jsem dostala doporučení skončit s kojením kvůli mým zdravotním problémům a přiznám se, v koutku duše se mi ulevilo. Koupila jsem balení umělého mléka a víte co? Nikdy během kojení se můj syn netvářil tak spokojeně, jak po vypití první láhve umělého mléka. Když jsem uviděla ten blažený výraz, věděla jsem, že jsem udělala dobře. Moje stavy úzkosti zmizely a mateřství jsem si začala užívat mnohem víc. Za mě určitě platí – spokojená máma = spokojené dítě,“ svěřila se nám se svým příběhem Karolína.