4 min. Letošní jaro přineslo spoustu sluníčka. Z krásného počasí měli radost i naši medvídci. Zejména Mila a Oli. Brunovi se zimní spánek opouštěl jen těžko. Je to přece jeho nejoblíbenější část roku a za pecí je tááák dobře.
„Pojďme si hrát ven! Pojďme si hrát ven!“ běhal celý natěšený Oli. Dělá to tak každé ráno, jakmile otevře očka a uvidí sluníčko za oknem. Bruno cosi zamumlal od pece a Mila už stála ve dveřích, nachystána s herbáři v ruce a bruslemi na nohou. „Počkám na tebe venku, nejdříve se ale nasnídej. Maminka namazala vánočku arašídovým máslem,“ zavolala na Oliho Mila a zabouchla dveře.
„Vánočkáááá?” Ozvalo se od pece. „Tak tu si dám,” zvedl se Bruno ke snídani.
„Poslouchej Bruno, co bys řekl na hřiště u nás před domečkem?” Zeptal se Oli Bruna u snídaně.
„I se skluzavkou? Víš, jak miluji skluzavky!” Potěšil se Bruno.
„I se skluzavkou, houpačkou, pískovištěm, se vším. Vždyť někdo ty hračky pro děti musí vyzkoušet a správný dobrodruh se výzvy nebojí! Bruno, budeme se muset obětovat a postavit si vlastní hřiště. A klouzat se a hrát si od rána do večera.“ Řekl Oli Brunovi a nasadil si na hlavu svou oblíbenou přilbu. „A vyzkoušíme i tříkolky a koloběžky.“
Bruno se potěšil. „Dobře, já si zatím jdu odpočinout. Ten letní čas mi jaksi nesedí. Probuď mě, když budeš doma i se skluzavkou.“
Oli nasedl na kolo a začal „šlapat“ přes les. Potkal i nového Milina kamaráda ježka Jožka. Skoro mu propíchnul kolo.
„Jožkooooo. Budeme mít hřiště. Přijď si potom k nám zahrát.” Pozval Oli Jožka.
„A bude tam i skluzavka?” zeptal se Jožko.
„Jaké je to hřiště bez skluzavky? Jasně, že bude. A pozvi i ostatní zvířátka. Bude hodně zábavy.“ Řekl Oli Jožkovi a šlapal až k našemu hračkářství. Jožko mezitím oběhl všechna zvířátka v lese. Zpráva o novém hřišti se šířila po celém lese. „A bude i skluzavka?“ zeptala se liška Ryška. „Jasně!“ Řekl Jožko.
Když se Oli vrátil domů, nestihl se divit. Čekali tam snad všechna zvířátka, která bydlela v okolí. A všechna chtěla jít na skluzavku. „Ale vždyť my se tam všichni najednou nevejdeme.“ Řekli smutně. „Ale vždyť se můžeme střídat.“ Vyřešila obrovský problém Mila.
V těsném závěsu za Olim přijelo i auto z hračkářství s novou houpačkou, skluzavkou, pískovištěm, domečkem, prolézačkou, zahradním stolkem i bazénkem. „Přijela moje skluzavka!“ Vyskočil z postele nadšený Bruno. Trošku se však rozzlobil na dlouhou řadu zvířátek, která na ni čekala. „Ale to je moje skluzavka. Já se střídat nechci.“ Řekl Bruno zvířátkům. „Bruno, nebuď sobecký. Vždyť si můžeme zahrát přece všichni a podívej se na všechny ostatní hračky, které máme na hřišti. Dokud se Ryška klouže, ty se můžeš houpat a Jožko může dělat bábovičky v písku. Jen se neboj, udělám plán.“
Mila vzala do ruky zápisník a udělala podrobný rozpis hry. Organizování prostě miluje. No a díky její geniálnímu plánu si všichni úžasně zahráli. Bruno také přestal kňourat a zamiloval se do pečení pískových báboviček, houpaček i prolézaček. „Vidíš, Bruno! Není hezké být sobecký. Podělit se je správné. Nic není lepší než společná zábava. A navíc, kdyby ses jen klouzal od rána do večera každý den, bude tě bolet zadek.“ Zasmála se Mila. A tak naši medvídci dostali své první hřiště, na kterém si hráli každý den spolu se zvířátky z celého lesa.
