5 min. Druhá květnová neděle patří všem maminkám. Vědí to i naši medvídci, jen na to jaksi tento rok pozapomněli. Naštěstí, duchapřítomná Mila zachránila tento svátek a tak i medvídci nakonec oslavili Den matek a potěšili svou maminku.
U medvídků to vypadalo na další příjemnou ospalou a línou neděli. Mamka medvědice vařila nedělní oběd, který voněl až za tři mýtiny, Oli seděl s čenichem přilepeným na mapě a snil o destinacích, které navštíví a Bruno, ten se ještě nestihl ani vzbudit.
Zato Mila byla vzhůru už od rána, aby pomohla připravit slavnostní oběd, tak jako každou neděli. Chvíle čekání na to, až se jídlo uvaří, si krátila čtením knížky. Tentokrát se rozhodla doplnit si své znalosti z historie, zbožňovala příběhy o starověkém Římě a Řecku, dokonce se učila nazpaměť jména bohyň a bohů v řecké a římské mytologii (pro dětičky, které by nevěděly, mytologie jsou příběhy podobné těm našim o medvídcích, akorát v nich nevystupují medvídci, ale různí bohové a bytosti s magickými schopnostmi).
I přesto, že venku to vypadalo na pěkný den a po obědě měla následovat společná procházka, Mila se už od rána cítila jakási nesvá. Ne, nebolela ji tlapka ani bříško, jen měla pocit, že na něco zapomněla. V duchu si rekapitulovala, jak vstala, umyla se, vyčistila si zuby, nasnídala se...
„Vždyť jsem nic nevynechala,“ zamumlala si pod čumáček nahlas a snažila se odehnat ten nezvyklý pocit. A podařilo se jí to, po chvilce čtení na něj zapomněla. Opět byla ve své fantazii na vrcholu hory Olymp a prožívala bájný příběh o tom, jak si Zeus, Poseidón a Hádes rozdělili vládu nad světem. „Na počest jejich matky, bohyně Rhey, se konaly ve starověkém Řecku oslavy, které trvaly obvykle tři dny,“ četla Mila nahlas, když v tom vyskočila a malou chlupatou tlapkou si ťukla na čelo. „Už vím, na co jsem zapomněla, dnes je druhá květnová neděle!“
Nenápadně vytáhla Oliho od mapy a šli spolu vzbudit Bruna. „Už jen jednu lžičku...“ mumlal Bruno při probuzení, než si uvědomil, že je ve své postýlce a ne u obrovské sklenice s medem, jak se mu zdálo. Mrzutě se sourozenců zeptal, proč ho vyrušili z takového krásného snu. „Úplně jsme zapomněli na to, že dnes je druhá květnová neděle,“ začala vysvětlovat Mila. „No a? Po ní přijde třetí i čtvrtá,“ nechápal Oli. „A po nich pátá i šestá,“ chtěl se ukázat Bruno.
„Chlapci,“ povzdechla si Mila, „druhá květnová neděle je přece každý rok Dnem matek. Pamatujete, jak jsme mamince loni koupili dárek a recitovali básničku? Tak tentokrát jsme na to úplně zapomněli. Dnes je TA neděle. „Ostatní dva medvídci zůstali zaskočeni: „Co budeme dělat?“ „Nebojte se, už jsem všechno promyslela, stihneme to zachránit,“ uklidnila je Mila. A tak i bylo.
Po společném obědě měla následovat společná procházka. Vydal se ni nakonec jen Oli s mámou medvědicí. Samozřejmě, aby ji zabavil a odvedl pozornost. Bruno se místo procházky nabídl, že umyje nádobí. Mámě medvědici to bylo divné, protože nikdy předtím Bruno dobrovolně žádné domácí práce nedělal, ale potěšila se a pomyslela si, že konečně trošku vyrostl a stal se zodpovědným. Vy už jistě tušíte, že kromě úklidu stihl připravit i jeden z jeho skvělých dortů. Čokoládovým krémem na ni napsal – Mamince. (Písmenko E opravoval asi pětkrát, protože se mu pokaždé nelíbilo. Mila ho podezřívala, že to dělal schválně, aby měl více krému.)
Malá Mila také nešla na procházku, vymluvila se na bolest bříška. Místo toho, aby si šla lehnout, utíkala do našeho hračkářství. Vrátila se z něj s velkou krabicí. Vyndala z ní barevné papíry, na růžový napsala poděkování za to, jak se o ně maminka stará a také jak ji mají všichni tři medvídci rádi. Z dalších papírů vystřihla květiny a nalepila je na pohlednici. Nakonec její šikovné tlapky vyrobily malou krabičku, do které schovala pohlednici a kterou vyzdobila diamantovými nálepkami a barevnou stuhou. Se svou prací byla nadmíru spokojena.
Když se Oli vrátil s mámou z procházky, ve dveřích je vítali další dva medvídci s dárky. Zatímco máma medvědice rozbalovala papírovou krabičku s pozdravem, stihl Oli ještě natrhat tulipány ze zahrady před jejich domkem, aby on jediný negratuloval ke Dni matek s prázdnýma rukama, tedy tlapkami. Nakonec si všichni dali výborný Brunův dort, až se olizovali za ušima. Ačkoli medvídci zapomněli letos na Den matek, díky duchapřítomné Mile se jim podařilo oslavu zachránit. Odteď si každý z nich navždy zapamatuje, že druhá květnová neděle v roce patří všem maminkám.
