5 min. Máte pocit, že se vaše děti při učení neustále hýbou, vrtí se na židli, nonstop si s něčím hrají a vy je pouze okřikujete, aby seděly a učily se? Možná děláte chybu. Odpověď na otázku proč naleznete v následujících řádcích.
Seď, nehýbej se tolik a uč se konečně! Tuto větu jste možná dětem řekli už několikrát, ale zřejmě jste ji v dětství i sami slyšeli. Zamysleli jste se někdy nad tím, jestli je toto ta správná výuková technika? Vědci to udělali za vás a zjistili, že právě pohyb je to, co nastartuje učení. Aktivováním těla aktivujete i mysl, a to platí jak pro dospělé, tak pro děti.
Hýbu se, tedy myslím?
Rodiče, ale i učitelé, žijí v domnění, že děti se soustředí na učivo pouze tehdy, pokud sedí nehybně a v tichosti. Různé výzkumy však ukázaly, že tomu tak zcela není – právě naopak. Aby se v mozku aktivovalo centrum učení (a myšlení), musí se tělo nejprve rozhýbat a interagovat se světem. Právě proto studenti pracující během vyučování s různými pomůckami, nástroji či materiály lépe pochopí učební látku a zejména abstraktní pojmy, jako například gravitaci nebo dokonce zlomky.
Požádat žáky, aby během vyučování klidně seděli ve skutečnosti zvyšuje jejich kognitivní zátěž a více zatěžuje i mysl. Více energie totiž vloží do soustředění se na utišení těla než na primární roli, což jinými slovy odvádí jejich pozornost od učení. Tiše sedět a nehýbat se tedy není nutně nejlepší učební metodou, ať už ve škole nebo doma.
Určitě jste už někdy slyšeli (nebo dokonce sami řekli) větu ve smyslu „Jdu se projít, potřebuji přemýšlet“ a není to náhoda. Chůze kromě těla rozhýbe i mysl, proto se někteří studenti během memorování učiva raději procházejí.
Každý pohyb těla vyvolává pocity, které potom mysl shromažďuje, analyzuje a přiřazuje jim význam a myšlenku, které jsou založeny na minulých zkušenostech. Ano, zní to velmi komplikovaně, ale v konečném důsledku je to docela jednoduché. Do paměti si naučené vkládáme díky pohybu – psaní je rovněž pouze pohyb uložený v konkrétní části mozku, stejně jako bezpečné přecházení přes silnici.
Důležitost gesta
Nejen pohyb celého těla, ale také samotné gesto je nezbytným využitím těla k myšlení a učení. Gesta pomáhají řečníkům formovat myšlenky do slov ještě předtím, než je vysloví. Gestem dá student najevo, že rozumí učivu ještě dříve, než dokáže například matematické řešení formulovat řečí. Díky tomu i pedagogové pochopí studenty a vidí jejich pokroky v chápání pojmů ještě před přeložením daného gesta do slovního vyjádření.
I obyčejné kývání hlavou ve znamení souhlasu dá učiteli najevo, že žák rozumí otázce, a právě v hlavě formuluje odpověď. Gesta však používají i učitelé, nejen žáci. Vyučující použitím gesta efektivněji vysvětlí různé náročnější koncepty, zviditelní díky tomuto pohybu abstrakci a dává vyjádřenému i jinou formu než jen slovo.
Připravit se, pozor, pohyb!
Dejte doma sbohem nehybnému sezení během psaní domácích úkolů nebo memorování učební látky. Následující tipy pomohou zlepšit celý proces učení nejen doma, ale také ve škole:
- Vytvořte z pohybu během vyučování běžnou věc, a to nejen během přestávek. Tak například, během hodin biologie si děti mnohem dříve zapamatují učivo, když se budou moci projít po lese a být v přímém kontaktu se všemi stromy a rostlinami, které si musí zapamatovat.
- Nekritizujte děti, když si během učení hrají s různými pomůckami. Hra s perem, tužkou či jinou pomůckou dětem pomáhá lépe se soustředit na učivo, vůbec to nemusí být rozptýlení.
- Povzbuzujte děti v používání gest a sami je využívejte. Italové s tímto problém zřejmě nemají, ale ostatní země jsou v používání gest stále trochu konzervativní.
- Ptejte se dětí, jak se cítí jejich tělo, díky čemuž nahlédnou do svého emocionálního světa a mohou se lépe naladit na vyučování. Tato otázka je běžná v meditaci, tak proč ji nezahrnout i do procesu učení?
- Dejte dětem příležitost využívat různé nástroje, které přinutí jejich tělo zapojit se do učení. Učební látka sice zůstane stejná, ale změní se způsob, jakým ji děti vstřebávají a jak samy sebe zapojují do vyučovací hodiny.
- Přesuňte vyučování ven (jste-li učitelé) nebo se s dětmi učte v jiném prostředí. Nová perspektiva dokáže v dětské mysli zázraky, najdou v ní spoustu inspirací a s novým podnětem si spojí i učivo, které si později (například při odpovědi nebo písemce) mnohem snáze vybaví.
Co tedy z těchto řádků vyplývá? Dovolte dětem hýbat se a nenuťte je během učení sedět nečinně a v tichosti. I vy si zřejmě v práci hrajete s perem, škrábete si za uchem, hrajete si s vlasy či vousy, mačkáte míček nebo si podupáváte do vlastního rytmu. Tyto všechny, ale i mnohé další pohyby pomáhají dětem lépe se soustředit na učení a usnadňují zapamatování nových informací. Sezení bez pohybu s maximální koncentrací na učební látku proto nemusí být klíčem k úspěchu.
