5 min. Rozhodnutí mít jedno dítě může pramenit z několika důvodů. Ty nemusíte kromě partnera nikomu vysvětlovat. Pro někoho je otázka druhého potomka citlivým tématem, ale okolí je často velmi neodbytné. Jiné však je, když za vámi s touto otázkou přijde vaše dítě-jedináček. Tomu byste měli poskytnout komplexnější odpověď, než jen obyčejné protože.
Nechceme mít druhé dítě, protože z finanční stránky bychom to nezvládli, nemůžeme ho mít kvůli zdravotnímu stavu, nebo prostě proto, protože... Protože porod toho prvního nebyl ani zdaleka ten nejkrásnější zážitek. Protože už to první nám dává dost zabrat. Protože jsme se tak rozhodli.
Okolí, ať už rodina nebo přátelé, se po čase přestanou ptát. Jak však toto rozhodnutí vysvětlit dítěti, které se dožaduje bratříčka nebo sestřičky? Děti se jednou dostanou do věku, kdy vás začnou neúnavně prosit o sourozence a v tom případě už vysvětlení nebude tak jednoduché. Děti, které touží po mladším sourozenci, se mohou k tomuto tématu dokonce vracet v různých fázích dětství.
Tříleté dítě se může divit, proč také nemá sourozence, když všichni kamarádi ve školce ho mají. Šestiletý školák možná začíná toužit po parťákovi, se kterým by s kdykoliv hrál, a tak mu tato otázka neustále vrtá v hlavě. Mnohé překvapí, že sourozence může chtít i teenager. Tomu nejčastěji chybí pomyslná vrba, blízký člověk v podobném věku, kterému by se mohl se vším svěřit. Otázka sourozence je velmi aktuální i nyní, v čase pandemie. Dětem-jedináčkům, chybí sociální kontakt s vrstevníky a mnohem častěji přemýšlejí nad tím, jaké by to bylo mít mladšího (nebo i staršího) bratra či sestru.
Berte v úvahu jejich pocity
Děti potřebují vědět, že je i posloucháte, ne pouze slyšíte. Když k vám přijdou s důležitými otázkami, jakou otázka sourozence určitě je, neignorujte je a dejte jim prostor k vyjádření svých pocitů. Vždy dejte dítěti najevo, že ho vnímáte a opakujte jeho slova. Věty jako „Slyšel/a jsem, jak moc chceš sourozence a vím, že musí být velmi těžké nemít něco, po čem tak velmi toužíš. Jsem však ráda/rád, že mi říkáš o svých pocitech a o věcech, které jsou pro tebe důležité“, mohou pro dítě znamenat velmi mnoho.
V určitém věku děti připomínají stroj na otázky typu „Proč?“, a právě v tomto období to může být pro rodiče ještě náročnější. Důležité je tyto otázky neignorovat a dětem s ohledem na věk citlivě vysvětlit důvody. Vždy se svého dítěte zeptejte, proč chce sourozence a od toho se odrazte. Je to proto, že chtějí kamaráda na hraní? Nebo jim chybí blízká osoba? Touží po mladším sourozenci, aby se o něj mohly s láskou starat? Prvním krokem k vysvětlení je často právě pochopení dětské touhy po sourozenci.
Zřejmě vás bude lákat odpovídat synovi či dceři raději slůvkem možná než ne, ale dejte si pozor na falešnou naději, kterou tím do nich vložíte. Soucit je namístě, avšak musí být podán jasně a jednoznačně. O něco jednodušší to budete mít tehdy, pokud o vaší tříčlenné rodině rozhodli okolnosti (finanční a zejména zdravotní). V takovém případě lze rovněž vyjádřit touhu po větší rodině a na závěr nezapomeňte vyzvednout pozitiva vaší malé domácnosti, aby dítě vidělo, že i bez sourozence se může mít dobře.
Pomozte jim vyrovnat se se zklamáním a smutkem
Na každé dítě „zabere“ něco jiného, ale jedno je jisté – budou potřebovat vaši pomoc a čas na to, aby se vyrovnaly se svou situací. Povzbuďte své děti k tomu, aby si našly novou zálibu, která jim pomůže vyrovnat se s touto skutečností. Ať vyzkouší čtení, malování, kreslení, psaní deníku, cvičení, hru na hudební nástroj... Některým dětem pomůže rozhovor s kamarády nebo členy rodiny. Dovolte dětem, aby našly vlastní způsob, jakým se s tříčlennou rodinou vyrovnají a vždy, když je bude propadat smutek a zklamání, připomeňte jim, co jim naposled pomohlo.
Někdy si zvládnutí přetrvávající touhy dítěte po sourozenci vyžádá emocionální daň i na rodičích, a to bez ohledu na to, zda po dalším členu rodiny touží i oni nebo jsou s počtem členů domácnosti spokojeni. Namísto neustálého vysvětlování a odpovídání na jednu a tutéž otázku dětem připomeňte, že už několikrát jste jim odpověděli a váš názor se nezměnil. Požádejte své dítě o reprodukci vaší odpovědi, a to vždy, když toto téma opět otevře.
Jedináčci musí cítit rodičovskou lásku a upřímný zájem o svou osobu. Travte se svým dítětem co nejvíce času, věnujte se mu, vymýšlejte různé aktivity, jděte na výlety, setkávejte se s jinými rodinami, které mají děti, ideálně ve věku toho vašeho. Dejte však pozor na to, aby se z vaší pozornosti nestalo rozmazlování. Děti totiž mohou rodiče vydírat a namísto sourozence, kterého jim nedopřejete, si mohou začít vynucovat materiální dary. Stanovte si hranice, a pokud budete cítit, že situace se vymyká kontrole, opět si se svým jedináčkem promluvte.
