4 min. Růžová pro dívky, modrá pro chlapce. Panenky pro dívky, autíčka pro chlapce. Sukýnky pro dívky, kalhoty pro chlapce. Dlouhé vlasy u dívek, krátké u chlapců. Je pravda, že do stereotypů tlačí rodiče děti podvědomě už odmalička, nebo je za výběrem hraček, ale i oblečení přirozený zájem dětí?
Už od nepaměti se dětské hračky rozdělovaly na hračky pro holčičky a hračky pro chlapce. Zatímco v minulosti byly panenky hadrové a autíčka dřevěné, postupem času se hračky zdokonalovaly a na trh přicházely pestrobarevné hračky s různými funkcemi. Vždy však rozděleny na dívčí a chlapecké. To ale neznamená, že děti si hračky mezi sebou nemohou vyměnit nebo že chlapci nemohou sáhnout po panence či čajové soupravě. Proč jsou přesto rodiče spokojenější, když holčička touží po krásné panence s dlouhými vlasy a chlapeček si půjčuje nástroje od tatínka?
Co je to stereotyp?
Stereotypy jsou názory a myšlenky, které vznikly na základě iracionálního posuzování lidí, skupin či prostředí a v lidech jsou hluboce zakořeněné. Proto je přirozené, že upustit od něčeho takového jako kategorizování hraček na dívčí a chlapecké není příliš jednoduché. Právě stereotypizace mužského a ženského chování má ve společnosti pevné místo, které si tam „budovala“ dlouhá léta.
Snad poprvé s tímto stereotypem pořádně otřásla emancipace žen, které se chtěly ze stereotypu vymanit. V současnosti stereotypy, zejména genderovými, otřásá otázka genderové rovnosti mezi muži a ženami. A tato otázka se chtě nechtě dotkla i dětí a jejich hraček. Proč je najednou špatné, pokud holčička dostane k narozeninám růžovou panenku v květinových šatech?
Hračky a výběr profese
Hračky, se kterými si děti hrají, už odmalička ovlivňují jejich pohled na svět, zájmy či dovednosti, ale zároveň ovlivňují fyzický vývin mozku. Podle slov mnohých psychologů se právě hračkami z dětství dá vysvětlit množství profesí s převládajícím zastoupením žen nebo mužů. Hry na profese přitom v dětství patří mezi jedny z nejdůležitějších, protože děti se díky nim přibližují dospěláckému světu, učí se ho chápat a také se učí přijmout odpovědnost.
Muži byli vždy ti, kteří svépomocí postavili dům, opravili střechu, sestavili nábytek či houpačku na zahradě. Na základě toho vznikly dětské dílničky pro chlapce, kteří si díky nim mohou sestavit vlastní autíčko. Na druhé straně ženy se vždy staraly o chod domácnosti a o výchovu dětí, z čehož přirozeně vyplynulo hraní si s panenkami či dětskou kuchyňkou. Výhodou dnešní doby je, že děti se o hračky mohou podělit podobně, jako se dělí dospěláci o pracovní pozice.
Co na to lékaři?
„Šílenství“ kolem rovnosti ideologie nezůstal nepovšimnut ani lékaři. Ti zaujali k této otázce jasné stanovisko a v oficiálním vyjádření už v roce 2014 dali najevo své znepokojení. Lékaři, kteří se pod vyjádření podepsali, striktně odmítají sociální experimentování s duševním zdravím dítěte a rovnost ideologie považují za nepřirozený zásah do vnitřního vývoje dítěte v úsilí přetvořit ho dle přání této ideologie. Rodová ideologie má za úkol vystavovat již děti ve školkách a na základních školách genderově opačným podnětům, které by děti osvobodily od stereotypů.
Dít se tak má prostřednictvím genderově neutrálních hraček, opačných vzorců chování a během her výměnou mužských a ženských rolí. Tento tzv. genderově citlivý výukový proces však může podle slov lékařů narušit zdravý duševní vývin dětí a jejich citlivou duševní stabilitu a zároveň může vést ke vzniku duševních poruch, poruch chování či k úzkostným stavům a depresím. Není nic špatného na tom, pokud holčička sáhne po autíčku a chlapec po panence, ale je rozdíl mezi tím, zda je tato volba svobodná nebo nucená.
Nejen současná generace rodičů, ale ještě i jejich rodiče a prarodiče stereotypy znali a žili v nich, ale nevnímali je jako stereotypy. Společnost se však neustále posouvá směrem vpřed, zamýšlí se nad minulostí a snaží se dělat něco pro budoucí generace. Jak vnímáte tuto kontroverzní otázku rovnosti ideologie a její vnášení do vyučování vy?
