4 rodičovské styly: Poznáte se v některém?

Být rodičem není vůbec jednoduché, zvláště když z každé strany posloucháte rady o tom, jak to dělat jinak a lépe. Pravda je taková, že rodičovských výchovných stylů je hned několik a nedá se s určitostí říct, který z nich je jediný správný. To, co vyhovuje jedné rodině, nemusí zákonitě vyhovovat i té druhé. Který rodičovský styl nejvíce vystihuje tu vaši?

Dovolíte svým dětem všechno a dáváte jim úplnou svobodu? Nebo jste až příliš přísní rodiče, a i sladkosti jsou u vás doma na příděl? Psychologové, pedagogové a mnozí další experti už léta zkoumají výchovné styly, které ve své domácnosti rodiče uplatňují. Na základě těchto pozorování víme, že existují styly, které jsou víceméně konzistentní.

4 rodičovské styly

Koncept čtyř výchovných stylů vypracovala v 60. letech americká psycholožka Diana Baumrind. Ta během svého výzkumu pozorovala děti ve školce a všímala si jejich chování, které pak porovnala se vztahem mezi dětmi a jejich rodiči. Pozornost věnovala zejména péči o děti, společné komunikaci, rodičovským očekáváním a způsobu, jakým rodiče vyžadovali disciplínu a rozdávali případné tresty. Důležité pro psycholožku bylo také to, jakým způsobem rodiče dětem prokazují lásku a náklonnost a jak jim prezentují různé hodnoty.

Na základě těchto pozorování Diana Baumrind zjistila, že v rodinách se nejčastěji objevovaly čtyři vzorce chování – autoritativní, zanedbávající, shovívavý a disciplinární, často označovaný také jako autoritářský. Samozřejmě, mezi těmito styly existuje průnik a někdy nelze striktně určit, že své dítě vychováváte pouze jedním stylem.

Disciplinární/autoritářský styl

Autoritářští rodiče mají ve svém domově pevně stanovená pravidla a požadavky na děti jsou nastaveny velmi vysoko. S tímto výchovným stylem se také spojuje nízká citlivost, která se v extrémních případech může rovnat nule. Děti, které si takový rodičovský styl zažívají na vlastní kůži, mohou pociťovat absenci kontroly nad vlastním životem, sníženou sebeúctu a tlak rodičů, který způsobuje neustálý stres. Dítě vychovávané autoritářskou, disciplinární rukou nemá v rodině téměř žádné slovo, což v drtivé většině případů vede k úzkosti a jiným psychickým poruchám.

Autoritářský styl v praxi a jeho vliv na děti

Na otázku „Proč?“ děti nejčastěji dostanou odpověď „Protože jsem tak řekl/řekla“. Rodiče od dětí vyžadují splnění úkolů, které jsou nad jejich limity, nemají podporu rodičů a jsou často trestány i za maličkosti. Vše ve vaší domácnosti je naplánováno do poslední sekundy a děti nemají právo na vlastní názor. Je pravda, že z dětí vychovávaných disciplinárními rodiči jsou skvělí studenti s vynikajícími výsledky, ale na okolí mohou tyto děti působit jako stroje bez kousku empatie, fantazie a spontaneity. Takto vychovávané děti se buď bouří, nebo podřizují. Mají sklony k agresivitě, ve společnosti přátel (pokud nějaké mají) jsou často vůdci.

Shovívavý styl

Úplným protipólem prvního stylu je shovívavý styl, který najdete i pod pojmem tolerantní. Shovívaví rodiče jsou velmi citliví a srdeční, neradi vytvářejí mezi sebou a dětmi hranice a výborně se na ně hodí označení rodič-nejlepší přítel. Tolerantní rodiče neumí dětem říct ne a v jejich domě v podstatě neplatí žádná pravidla, což však může být na škodu. Rodiče se snaží za každou cenu vyhnout sporům s dětmi a dělají kompromisy jen proto, aby byly jejich děti šťastné. Tolerantní, shovívavý rodič je velmi dobrý v utěšování, ale má velké mezery v nastavování hranic.

Shovívavý styl v praxi a jeho vliv na děti

Rodiče, kteří své děti vychovávají shovívavě, se obloukem vyhýbají trestům, ať by byl důvod k trestu jakkoli závažný. Rodičům více záleží na tom, aby je jejich děti měly rády a vnímaly je jako nejlepší přátele, což je samozřejmě na úkor růstu a osobního rozvoje dětí. Takto vychovávané děti totiž vyrůstají bez jakýchkoliv norem, proto zápasí s odpovědností a ve škole mohou dosahovat horších výsledků, protože jim chybí motivace. Nemají však problém se sebevědomím a navazováním sociálních kontaktů. Děti vychovávané tolerantním rodičem mají obecně pozitivní přístup k životu, ale chovají se nezrale, impulzivně a chybí jim nezávislost.

Zanedbávat styl

Tomuto stylu se často říká také „nezúčastněné rodičovství“. Rodičům zpravidla nezáleží na potřebách dětí a nechávají je, ať se o sebe postarají samy. Nezajímají je aktivity dětí a tráví s nimi jen velmi málo času. Možná jste měli pocit, že nic nemůže být horší než autoritářský styl, ale obecně se za nejhorší považuje právě zanedbávat. Rodiče se o děti vůbec nezajímají, protože jsou zahlceni vlastní prací nebo koníčky, ale často se stává, že o děti prostě nemají zájem, protože je ani nechtěli. Nezúčastnění rodiče děti nepodporují, neprojevují jim lásku a věnují jim opravdu minimální pozornost.

Zanedbávat styl v praxi a jeho vliv na děti

Zanedbávající rodiče v životech dětí v podstatě absentují. Netrestají je, ale ani nechválí. Neposkytují dětem žádný pozitivní vzor, ​​neurčují pravidla či hranice. Děti, které vyrůstají s takovými rodiči, mají často nejvíce problémů ve všech aspektech života. Neumí navazovat nové vztahy, ve škole dosahují špatných výsledků, mají nízké sebevědomí a trpí i jejich psychické zdraví. Nic je nezajímá a útěchu často nacházejí v drogách a alkoholu.

Autoritativní styl

Autoritativní rodičovství je v podstatě ideální výchovný styl, který přináší rovnováhu mezi citlivostí, láskou a jasnými očekáváním, hranicemi a požadavky. Autoritativní rodič dětem poskytuje podporu a vede ho na cestě životem, ale to takovým způsobem, že dítě se cítí bezpečně a milované. Autoritativní styl je v podstatě vyváženou kombinací autoritářského a shovívavého rodičovského stylu. Během výchovy, zejména během nastavování hranic a následků chování, se berou v úvahu i myšlenky a pocity dětí. Rodiče své děti podporují, a přestože trvají na dodržování pravidel, jsou ochotni dělat výjimky. Děti najdou v rodičích oporu a mohou se na ně spolehnout.

Autoritativní styl v praxi a jeho vliv na děti

V rodině autoritativních rodičů jsou vítány všechny pocity, avšak ne všechno chování. Rodiče své děti poslouchají, jsou empatické a pomáhají jim řešit různé situace. Jsou přítomny i tresty, avšak odpovídající přestupku a obvykle jsou doprovázeny vysvětlením a radami, jak se jim v budoucnu vyhnout. Děti vychovávané autoritativními rodiči dodržují pravidla a dokážou si s rodiči otevřeně promluvit o příjemných i méně příjemných věcech. Takto vychovávané děti jsou zdravě sebevědomé, empatické, nezávislé a usilovné. V rodičích nacházejí podporu, proto se nebojí splnit si své vlastní sny.