Jejich jména znají už malé děti a téměř všechny vědí, že to byli právě oni, kteří Ježíškovi přinesli vzácné dary a přivítali ho na tomto světě. Víte, proč Kašpar, Melichar a Baltazar přicházejí vždy 6. ledna, kdo ve skutečnosti byli a proč někdo slaví Vánoce právě v tento den? Následující řádky nabízejí odpovědi na všechny tyto otázky.
Pokud se zeptáte dětí, kdo jsou Tři králové, pravděpodobně vám neřeknou jejich krkolomná jména, ale něco budou vědět s jistotou. Jsou to tři mudrci, kteří malému Ježíškovi přinesli tři dary – zlato, kadidlo a myrhu. Jejich příchod je však opředen legendami a dodnes není jisté, zda vůbec byli tři nebo zda byli dokonce králové. Čtěte dál a ponořte se spolu s námi do záhady, která Tři krále provází už celá staletí.
zdroj foto: freepik
Symbolické dary
Říká se, že Tři králové, pocházející pravděpodobně z tehdejší Persie, uviděli na východní obloze zářivou hvězdu, betlémskou hvězdu, a rozhodli se ji následovat v domnění, že jim ukáže cestu k novému židovskému králi. Po příjezdu do Jeruzaléma se podle Bible krále Heroda zeptali: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“
Panující král je poslal do Betléma, ovšem s tím, že mu pak musí říct, kde se Ježíš nachází. Zářící hvězda a slova krále Heroda zavedli tři mudrce přímo k Josefovi, Marii a Ježíškovi, kterému se poklonili a odevzdali mu tři dary, které symbolizují královskou důstojnost (zlato), Kristovo božství (kadidlo) a jeho smrt (myrha).
Ne vždy však lidé věřili, že mudrci, kteří navštívili Ježíška pár dní po jeho narození, byli tři. V Bibli, konkrétně v Evangeliu podle Matouše, se nezmiňují jména králů, ani jejich přesný počet. Na jejich označení se dokonce používá slovo Magoi, resp. Magi – ten, co se věnuje astrologii a magii. Zatímco u nás se pro tyto muže ustálilo pojmenování králové, popřípadě mudrci, v jiných překladech Bible se jim říká také astrologové, mágové či dokonce mniši, kteří vyznávají staré perské náboženství zoroastrismus.
Až mnohem později, v 14. století, se objevily první informace, že byli tři a jmenovali se Kašpar, Melichar a Baltazar. Tvrdí to však pouze tradice západní církve a důvodů může být několik. Jedním z nich je skutečnost, že přinesli Ježíšovi tři dary, jiní se přiklánějí ke spojitosti se Svatou Trojicí. Nejčastěji se zobrazují v trojici jako starý muž, muž ve středním věku a mladý muž. V západní ikonografii je tradicí zobrazovat jednoho z nich jako černocha. Ať už byli tito králové tří či jich bylo patnáct, staří či mladí, jisté je, že byli první pohané, kteří se stali křesťany.
Opožděné Vánoce
Jisté je také to, že 6. leden je dnem, během kterého někteří lidé slaví Vánoce. Konkrétně jde o věřící pravoslavné církve, kteří se řídí starším, juliánským kalendářem. Ti v podstatě oslavují narození Ježíše Krista a Vánoce také 24. prosince, avšak při pohledu do nejpoužívanějšího gregoriánského kalendáře je již 6. leden. Podobně jako věřící římskokatolické a řeckokatolické církve, i u pravoslavných trvají Vánoce více dní. Štědrý den připadá na 6. leden, během 7. ledna si věřící připomínají narození Spasitele, 8. leden je svátkem Sboru přesvaté Bohorodičky a 9. leden patří vzpomínce na prvomučedníka Štěpána.
Na území naší země jsou také pravoslavní věřící, ale pravda je taková, že mnozí z nich se kloní ke zbytku České republiky a stále více z nich začíná Vánoce oslavovat podle gregoriánského kalendáře. Důvod je zejména praktický – když se svátky pravoslavných věřících teprve začínají, ty naše už končí a svět se opět vrací do koloběhu práce a školy. Samozřejmě, i dnes se z přibližně 20 tisíc lidí, kteří u nás vyznávají toto náboženství, najde mnoho takových, kteří si svátky Vánoc užívají právě v lednu. Zatímco u nás pravoslavná víra představuje jen malou část ze všech věřících, v Rumunsku, Bulharsku, Řecku, Rusku či na Kypru je vyznavačů pravoslavné církve mnohem více.
Krása světa je právě v jeho rozmanitosti, což nám připomínají i Vánoce a mnohé svátky, které po nich následují. Ať už vás v těchto dnech čeká „pouze“ Tříkrálový večer nebo Vánoce, přejeme vám příjemné prožití následujících dní v kruhu těch nejbližších.