Mami, já nechci spát ve svém pokojíčku!

Mnoho rodičů považuje za samozřejmé mít miminko v prvních měsících života ve vlastní ložnici. Navíc, v období kojení je to pro maminku i praktické, protože přemísťování se z ložnice do pokojíčku několikrát v noci bývá dosti únavné. Dříve či později však společné spaní v jedné místnosti začne být pro rodiče i jejich dítě spíše omezující.

Důležitost spánku nelze brát na lehkou váhu, protože hraje velkou roli při správném fyzickém i psychickém vývinu děťátka. Spánek však nelze zanedbávat ani v případě rodičů, pro které je zdrojem energie do každého nového dne.

Populárním řešením u nás je dětská postýlka nebo kolébka, která je dočasně umístěna v rodičovské ložnici. Maminka i tatínek tak mají vlastní prostor k odpočinku a zároveň dohled nad svým maličkým novorozencem.

Ve vlastním pokoji odmalička?

Je zajímavé, že západní civilizace je více zvyklá oddělovat soukromý prostor rodičů od toho dětského. Některé národy, třeba Francouzi, umisťují novorozence do jejich vlastních pokojíčků už odmalička, často už po šestinedělí. Nejmenší si takto zvyknou na vlastní prostor již v raném věku a později nemusí absolvovat psychicky náročný přesun do dětského pokoje.

Na druhé straně je to komplikovanější z hlediska kojení či nemoci potomka. Někteří psychologové doporučují, abyste toto řešení volili v případě, že dětský pokoj se nachází v blízkosti rodičovské ložnice.

U některých ratolestí se první pokusy osamostatnit se od maminky projevují již v období roku a půl až tří let. Samozřejmě, vše je naprosto v pořádku, když to vaše dítě pocítí mnohem později. Pokud k takové změně dojde v době, kdy na to mrňous není připraven, může to mít vážné psychické následky. Dítě nejednou reaguje úzkostlivě, vyděšeně, ale i agresivně nebo neuroticky.

Ze psychologického hlediska byste přesun do vlastního dětského pokoje měli zrealizovat ještě předtím, než váš andílek půjde do školy, tedy nejpozději ve věku 6 let.

Nesnažte se odkládání této změny ve vaší rodině omlouvat tím, že hodně pracujete, a proto chcete se svým dítětem trávit co nejvíce času, a to i ráno po probuzení. Usilujte naopak najít si dostatek společných chvil na hru či rozhovor se svým malým princem nebo princeznou ve chvílích, kdy to může opravdu ocenit. Zapamatujte si – spánek by měl patřit jedině vašemu dítěti, po probuzení může snadno doběhnout k vám do postele.

5 důvodů, proč by děti měly spát samy

• Když necháváte děťátko spát s vámi v ložnici, obíráte jeho i sebe o kvalitní spánek. Mrňous totiž roste a čím je větší, tím více se vzájemně okrádáte o pohodlí v posteli. Zároveň je stále horší sladit jeho i váš spánkový režim.
• Překonat strach ze tmy, strašidel či vymyšlených zlodějů a spinkat přes noc ve vlastním pokoji i bez vaší přítomnosti dodá vašemu dítěti obrovskou dávku sebedůvěry, pomůže mu spoléhat se na sebe a překonávat ještě větší překážky v životě. Abyste tento pocit u něj podpořili, nezapomeňte ho pochválit, jak dobře to zvládlo.
• Děti se rády navzájem porovnávají. Spát sám v pokojíčku je hrdinské. Naopak, prckové, kteří stále spí u svých rodičů, se před kamarády vnitřně stydí a cítí se méněcenní.
• Spánek ve vlastním pokoji připravuje dítě na další velké kroky, třeba na dny strávené mimo domov. Pokud se váš chlapeček či holčička neumí od vás odpoutat, výrazně to omezuje jeho možnosti nových přátel a dobrodružství v budoucnosti.
• Vaše dítě to naučí i to, že rodiče také potřebují soukromí – ložnice je prostorem dospělých, zatímco dětský pokoj je jeho vlastním teritoriem.

Jak udělat první krok?

Přestože máte vnitřní strach, jak vaše dítě přesun do vlastního pokojíčku zvládne, nikdy ho nedávejte najevo. Je důležité, abyste svou ratolest utvrdili v tom, že jí důvěřujete.

Jestli se rozhodnete pro změnu, buďte trpěliví a postupujte, aniž byste polevili. Zásadní chybou je, když plačící děťátko znovu přesunete do rodičovské postele. Ačkoli si v té chvíli myslíte, že mu pomáháte, z dlouhodobého hlediska celé trauma pouze prodlužujete. Psychologové tvrdí, že návratem ke společnému spánku v jednom pokoji či v rodičovské posteli své dítě jenom utvrdíte v jeho obavách, podlomíte jeho sebedůvěru a každý další pokus bude ještě horší.

Pokud začne dítě v noci křičet, jděte ho zkontrolovat, utište ho, obejměte, případně s ním zůstaňte chvilku v pokojíčku, abyste ho ujistili, že jste vždy nablízku a vše je v pořádku. Pak se však opět vraťte do ložnice.

V překlenovacím období se vám v dětském pokoji může hodit roztahovací gauč nebo přistýlka – právě pro případ, že byste tam v prvních dnech potřebovali strávit nějakou chvilku s děťátkem. Je to výhodné například i pro kojící maminky. Oceníte to i tehdy, když váš drobeček onemocní a vy budete muset udělat výjimku a přesunout se na celou noc k němu.

Netlačte na dítě, ale motivujte ho

Dobrou příležitostí, jak dítěti představit vlastní pokojíček, je stěhování do nového bytu nebo domu. Často k němu dochází právě v době, kdy prostor původního novomanželského bytu začne být i s děťátkem těsný. V rámci stěhování však mrňous nejsnáze přijme novou situaci, protože bude novinkou pro všechny členy rodiny.

Pokud však takovou příležitost nemáte, vymyslete správnou motivaci – tou může být jeho vlastní dětský pokoj. Děťátku je potřeba nejdříve vytvořit bezpečné prostředí, které pro něj bude zároveň příjemné a lákavé. Nezapomeňte mu také vysvětlit, proč je skvělé mít vlastní místnost na hraní i spaní.

Dětem velmi pomáhá, pokud je zapojíte i do zařizování jejich prvního pokojíčku. Dovolte jim, aby si samy vybraly všechny detaily – barvu, doplňky či samotnou postýlku. O tom, jak zařídit dětský pokoj, se dočtete i v našem článku.

Z hlediska bezpečnosti je podstatná kvalitní postel, kterou na začátku můžete vybavit zábranou nebo bezpečnostní ohrádkou. Pokud je děťátko ještě menší, můžete mu pořídit monitor dechu. Nikdy do postele nepokládejte příliš mnoho polštářů nebo velké a těžké přikrývky, do kterých by se mohlo zamotat.

Nejmenším velmi pomáhá i to, pokud jim v noci necháte pootevřené dveře či zapnuté tlumené světlo, které ve tmě představuje opěrný bod. Lampička může mít podobu nějakého zvířátka, veselých barevných kouliček, hvězdiček apod. Stejně příjemnou atmosféru vytvářejí i hračky do postýlky, které vydávají různé melodie a pomohou nejmenším snadněji usnout.

Dítě zásadně nepřesouvejte do vlastního pokoje, pokud je právě nemocné nebo se mu prořezávají zoubky. Stejně ani v době, kdy ho odstavíte od kojení. Stresující zážitek z nového prostředí by se mohl znásobit a vyvolat trauma.

Tipy a triky zkušenějších rodičů

Jestli nechcete jít na děti příliš zhurta, zkuste je první dny nechat v pokojíčku během poledního spánku. Vaši drobečkové si tak snadněji zvyknou na odpočinek bez rodičů a v noci se nebudou ve známém prostředí tolik bát.

Pokud nevíte, jak dítě přesvědčit, aby pokaždé neskončilo ve vaší manželské posteli, zkuste vsadit na plyšové kamarády. Přesvědčte ho kupříkladu, že "plyšáčci" by si přáli, aby s nimi spalo v pokojíčku, protože se v noci bojí a potřebují ochránce.

Jestli si váš mrňous bude nosit hračky do manželské postele, řekněte mu, že to jeho malým kamarádům překáží – vždyť je přece jasné, že se nechtějí mačkat v jedné posteli s "dospěláky", kteří navíc strašlivě chrápou.

Využijte dětskou představivost, která pracuje na plné obrátky, ať už jde o strach nebo nadšení. Dětičkám namluvte, že mají v pokojíčku dobré víly, pohádkové hrdiny či věrné anděly, kteří je hlídají a ochrání před všemi strašidly. Věřte, že prckové jsou ochotni uvěřit i dobrým představám, nejen tím špatným. :-) 

Pokud znáte trik, který fungoval v případě vašich ratolestí, určitě se s našimi maminkami nezapomeňte o své zkušenosti a příběhy podělit!