6 min. Koupání ve vepřovém sádle, alkohol již v raném dětství, žádné batolení i nebezpečné kojné. Lidé po celém světě v minulosti věřili různým pověrám, které se spojovaly s výchovou dětí. Po přečtení článku budete zřejmě rádi, že žijete ve 21. století a že dlouhodobé kojení vám již dnes nezpůsobí slepotu.
Spánek a světové strany
Pověrčivost se v 19. století skrývala za pseudovědu. Jedním z jejích pseudozjištění byl „fakt“, že směřování hlavičky děťátka během spánku na sever přináší štěstí. Důvod byl jednoduchý a také snadno uvěřitelný – elektrické pole naší planety. Vědci věřili, že toto pole je prý nějakým záhadným způsobem propojeno s nervovým systémem Pozemšťanů, a právě hlava dítěte otočená během spánku na sever jakýmsi mysteriózním způsobem přitahuje štěstí. Nevíme, jak dopadl tento výzkum a proč se to vztahovalo pouze na děti.
Alkohol měl zelenou…
Vidět těhotnou ženu se sklenicí alkoholu v ruce je v současnosti pobuřující, ale ne vždy se na to lidé dívali našima moderníma očima. Až do roku 1973 (!!!) převládal mezi populací názor, že konzumace alkoholu během těhotenství není na škodu. V dávnější minulosti, konkrétně v 17. století, bylo dokonce pití alkoholu doporučeno, a to zejména v případě, že ženu trápily nevolnosti. Lékem byla sklenka vína zředěná s vodou, která zaručeně pomohla. Při pohledu do ještě vzdálenější minulosti byste zjistili, že v takovém 15. století se ženy během těhotenství ani nenamáhaly ředit víno vodou, právě naopak – víno bylo dokonce vhodnější než voda.
… a to i v případě dětí
Alkohol byl v minulosti populární nejen mezi těhotnými ženami, ale také dětmi. Na území dnešních Spojených států amerických byl v 17. století tak populární, že by se dalo mluvit i o alkoholismu u dětí. Stydět se v té době nemusela ani prestižní univerzita Harvard, která vlastnila pivovar a jeho produkty byly běžně dostupné studentům nejen po vyučování, ale také během něj a před ním. Společnost věřila, že alkohol má příznivé účinky na zdraví, tak proč tento všelék nepodávat i dětem?
Mast místo vody
Pravidelná a důkladná hygiena miminka byla důležitá už v minulosti, ale přistupovali k ní trochu jinak. Na konci 19. století dostávali rodiče různé rady o tom, jak koupat miminko, a hlavně ti čerství byli přesvědčeni, že koupel ve vepřovém sádle, olivovém oleji nebo másle je to pravé ořechové. Pokožka děťátka je v prvním týdnu po narození „potažena“ typickým novorozeneckým povlakem, a právě mytí ve zmíněných mastích mělo tento povlak odstranit. Teprve po dovršení jednoho týdne bylo bezpečné i koupání ve vodě.
Košík místo autosedačky
Bezpečnost na cestách se vždy posouvá vpřed a již od 50. let minulého století jsme v tomto učinili výrazný pokrok. Ve zmíněném období mnohá auta neměla bezpečnostní pásy, a tak přirozeně neexistovaly ani autosedačky. Jejich roli však plnil jiný zajímavý předmět – nákupní košík, do kterého jste uložili dítě a takto ho položili na sedadlo auta. Nešlo jen o výmysl několika moudrých hlav, ale o oficiální radu Ministerstva zdravotnictví Spojených států amerických.
Žádné objetí
Americký psycholog a behaviorista John Watson žijící na přelomu 19. a 20. století si stál za tím, že k dětem je třeba přistupovat jako k dospělým. Podle jeho teorie neměly být během výchovy přítomny žádné projevy náklonnosti, tedy ani objetí a pohlazení. Všechno toto totiž mělo vést k rozmazlenosti, ale i smutku a obecně byly tyto „praktiky“ považovány za špatné a takto vychovávané děti byly prostě nevychované. Mezi jediné přípustné doteky patřily maximálně polibky na čelo, poplácání po hlavě či potřesení rukou… po probuzení.
S kojnými opatrně
V minulosti byly součástí mnoha bohatších domácností kojné, které pomáhaly matkám s kojením nebo je v tomto úkolu zcela zastoupily. Vyšší vrstva se však obávala toho, že kojné jsou zlomyslné, o děti se vůbec nestarají a jejich cílem je pouze obrat rodinu o co nejvíce peněz. Výsledkem bylo, že kojné byly neustále sledovány matkami, ale ani tak si nemohli být rodiče jisti, že miminko je u těchto žen spokojeno a v bezpečí.
Stop fázi batolení
Výše zmiňovaný psycholog John Watson se možná inspiroval koloniální Amerikou, kde zastávali podobný názor jako on – děti považovali za malé dospělé. Očekávali od nich, že přeskočí několik vývojových fází a v raném věku se budou chovat jako dospělí. Ne nadarmo byly v té době dětské kolébky dlouhé a úzké. Děti se v nich nemohly otáčet a jediným možným pohybem bylo natahování nohou, což mělo zapříčinit brzké první kroky. Rodiče se v období amerického kolonialismu snažili rovněž zabránit batolení, tedy lezení po čtyřech, a to oblékáním dlouhých šatů, které měly děti přimět co nejdříve se postavit a začít chodit.
Za vším hledej matku
Lidé (a zejména lékaři) na přelomu 18. a 19. století rovněž zastávali dnes již za vlasy přitažené názory týkající se zdravotního stavu matky a dítěte. Zdraví potomka podle jejich teorie prý ovlivňovala matka už během těhotenství, ale trochu jinak, než byste čekali. Důležité bylo to, na co se podívala a jak se při tom cítila. Pokud byla například nešťastná a v té době se dívala na ošklivé věci, děťátko mělo být churavé. Za kolikou jste mohli hledat rozzlobenou maminku, a kojení přesahující 9 měsíců způsobovalo poškození mozku miminka a slepotu matky.
Každé období ve světových dějinách s sebou přináší různé názory. Některé jsou nesmrtelné a řídíme se jimi i dnes, nad jinými už jen nevěřícně kroutíme hlavami. Tato doporučení jsou důkazem toho, že se opravdu nevyplatí věřit všem rodičovským příručkám a nejdůležitější je poslouchat svou intuici a ověřené zdroje. I rady prarodičů a zkušenějších sourozenců či kamarádů jsou k nezaplacení. Tedy pokud se vás nesnaží přesvědčit, že láhev vína namísto láhve mléka před spaním je zdraví prospěšnější.
