11 překvapivých důvodů, proč jsou francouzské děti jiné než ty ostatní

Co se vám vybaví v mysli jako první, když někdo řekne Francie? Zřejmě to bude romantická Paříž s Eiffelovou věží, možná léto na Francouzské riviéře, cappuccino a croissanty či dokonce šneci. S Francií se však pojí ještě jedna věc – výchova dětí, která se v mnoha věcech liší od té naší. Co dělají francouzští rodiče jinak?

Milují dobré jídlo, kvalitní víno, módu a v neposlední řadě i své děti. Francouzi jsou průkopníci v mnoha věcech a výchova je jednou z nich. Francouzi se snaží vést své děti životem poněkud jinak a my musíme uznat, že se jim to vyplácí. Jak vychovávají děti rodiče ve Francii?

Dovolují dětem zvládat náročné úkoly bez pomoci

„Já sám, já sama!” Toto je věta, kterou často poslouchají rodiče po celém světě. Děti se dříve či později dostanou do věku, kdy chtějí všechno vyzkoušet samy a zejména bez pomoci rodičů. Mnohé maminky a tatínkové (nejen v České republice, ale i jinde ve světě), raději sami převezmou iniciativu a nenechají děti natřít si máslo na chlebíček, vybrat oblečení, nabrat polévku do talíře… Francouzi se toho nebojí a děti v těchto činnostech podporují. Věří, že děti se při provádění dospěláckých činností cítí důležitě a sebevědomě a díky získávání nových dovedností jsou samostatnější a vyspělejší o něco dříve.

Je sice pravda, že to, co by zkušenému rodiči trvalo pár vteřin, bude malému dítěti trvat i několik minut, ale pro děti jsou to cenné lekce, které jednou musí překonat. Ne nadarmo mají během dětství různé hry na profese významné místo v každodenní hře. Navíc, pokud je necháte udělat věci bez vaší pomoci, učíte je zároveň odvaze a trpělivosti, a to jsou osobnostní rysy, které budou v budoucnu zárukou jejich osobního úspěchu.

Chválí je pouze za skutečné zásluhy

Pochvaly jsou pro děti velmi důležité, ale chválit děti úplně za všechno? To vůbec není francouzský styl. Na rozdíl od například Američanů, kteří si získali pověst rodičovského stylu „trofej dostane každý“, to Francouzi dělají jinak. Francouzské děti dostanou od rodičů pochvalu tehdy, když si ji skutečně zaslouží. V domácnosti Pařížana byste zbytečně čekali na slova chvály po každém zvládnutém kroku či úspěšném vyčurání do nočníku. Samozřejmě, první kroky se neobejdou bez ovací, ale ty další? To už ne.

Zatímco američtí rodiče se bojí toho, že zraní něžné city dětí a chválí je téměř neustále a za všechno, Francouzi zastávají jiný výchovný styl. Francouzské rodičovství je o chválení za to, že děti říkají zajímavé a zároveň dobré věci. Dostanou pochvalu za skutečně zasloužené sportovní výkony, a ne za vše jen proto, aby děti uchránily od slz. Zde se opět ukazuje výchova v širším kontextu – bezpředmětnou chválu budou děti jiných rodičů očekávat i v pozdějším věku a když se jí nedočkají, může utrpět jejich sebevědomí a teprve tehdy si uvědomí, že úspěchy, za které jejich rodiče chválili, vůbec nebyly úspěchy.

Zdroj foto: Freepik

Vědí, že rodiče potřebují čas na sebe

Francouzi nemají problém najít si čas na sebe a necítí pocity viny, když děti dají na pár hodin k chůvě, kamarádům nebo prarodičům. Díky tomu se necítí vyhořelí, k dětem se vždy vracejí s nadšením a láskou, ale vědí, že nic z toho by nefungovalo, kdyby si nenašli čas na naplnění svých vlastních potřeb.

Nic z toho neznamená, že Francouzi jsou horší rodiče, právě naopak. Při večeři s partnerem, manikúře, kosmetice, u kadeřníka, v kině nebo na drinku s přáteli načerpají energii, kterou pak mohou věnovat dětem. Jsou spokojeni, necítí se provinile a tyto šťastné pocity se odrážejí i v dětech.

Do postele jdou brzy

Žádné ponocování francouzským dětem nehrozí. Rodiče ve Francii přísně dodržují večerku, která se samozřejmě časem posouvá. Tato metoda pomáhá v budování spánkové hygieny nejen dětem, ale také rodičům. Ti uloží dítě do postele kolem sedmé večer a neutíkají k němu hned, když zapláče. Není to proto, že jsou necitliví, ignorantští rodiče, ale protože vědí, že děti během vývoje procházejí krátkými obdobími bdělosti. Je běžné, že dítě se v noci vzbudí a pak opět usne.

Francouzští rodiče dají dětem v noci čas na uklidnění a zasáhnou teprve tehdy, když pláč delší dobu nepřestává. Děti se tak již ve velmi útlém věku naučí, že usnout lze i bez nošení na rukou, dlouhého a vyčerpávajícího nočního kojení, houpání, dudlíků a jiných uspávacích metod.

V kuchyni nedělají rozdíly

Vařit jedno jídlo pro děti a jiné pro rodiče? Ani náhodou! Francouzské děti nejsou vybíravé, a to i proto, že odmalička jedí totéž, co rodiče. Záruka úspěchu? Dennodenně servírovat vámi vybrané jídlo a očekávat od dětí, že jej snědí. Od dětí ve Francii se jednoduše očekává, že budou jíst dospělácká jídla. Samozřejmě, v útlém věku jsou tato jídla rozmixována na kašičky, ale můžete se spolehnout, že obsahují suroviny identické s těmi na talíři rodičů. Tento výchovný styl zároveň přispívá k výrazně nižšímu počtu alergií, neboť děti jsou již od prvních měsíců vystavovány velkému množství alergenů, se kterými si jejich organismus poradí.

Zdroj foto: Freepik

Bolest je součást života

A francouzské děti mají dovoleno občas trpět. Samozřejmě, nemluvíme o záměrných bitvách či jiných praktikách, ale rodiče ve Francii vědí, že bolest patří k životu, ať už ta fyzická nebo psychická. Snaha ochránit děti před těmito zážitky jen oddálí jejich emocionální vývoj a může ho i otupit. Řeč je o takových zkušenostech, jako jsou povinné injekce, ale také pády z kola, úmrtí v rodině či ztráta oblíbeného plyšového zvířátka. Pokud dovolíte dětem projít si i těmito zážitky, naučíte je, jak se s nimi vypořádat, což jim v budoucnu pomůže při empatii a řešení problémů.

O slušnosti se nediskutuje

Součástí výchovy (nejen) ve Francii jsou také lekce slušného chování. Od dětí se očekává, že při setkání s někým se pozdraví, navážou oční kontakt a neskrývají se rodičům za záda. V mnoha jiných zemích považují děti za děti a jejich neslušné chování ospravedlňují tím, že „jsou to přece děti, mají svůj vlastní svět“. Součástí výchovy je však začleňování dětí do světa dospělých a Francouzi to velmi dobře vědí. Tím, že dítě pozdraví, poděkuje a poprosí, na sebe zároveň upozorňuje a dává najevo, že je skutečná lidská bytost, na kterou je třeba brát patřičný ohled.

Francouzské mámy jsou stylové a nezávislé

A v takovém duchu vychovávají i své děti. Francouzi jsou známí svou oddaností módě a svoji identitu si zachovávají i během rodičovství. Maminky ve Francii vědí, že je důležité dbát také o svůj zevnějšek, protože to ovlivňuje vnitřní prožívání člověka. Zkuste během obyčejného dne, který trávíte s děťátkem doma, vyměnit legíny a vytahané tričko za džíny a pěkný top. Přidejte k tomu jednu vrstvu řasenky a rtěnku, kterou jste si nenanesla už půl století a uvidíte, že celý den najednou dostane jiný nádech.

Pamlsky jsou opravdu pamlsky

A jedí se zásadně po hlavním chodu. Jsou vaše děti zvyklé na to, že během dne neustále něco křupají a vždy mají po ruce nějaký pamlsek? Ve Francii by asi moc nepochodily. Tamní děti jsou totiž zvyklé na to, že sladkosti jsou považovány za dezerty a jedí se opravdu po hlavním jídle. Francouzské děti běžně několik hodin nejedí, díky čemuž jsou před obědem nebo večeří opravdu hladové a bez odmlouvání snědí i naloženou zeleninu divné barvy či dokonce šneky. Již od útlého věku jsou vedeny k tomu, že jídlo se vychutnává a stolování je společenskou událostí

Ne znamená ne. A tečka.

Kolikrát jste dětem řekli ne a nakonec kvůli pláči a prosbám změnili svůj názor? Pokud jste Francouz, odpověď je zřejmě nikdy. Francouzské rodičovství totiž věří v sílu slova NE. Již Jeana-Jacquese Rousseau, francouzský filozof, napsal:

„Dávejte dobrovolně, odmítejte neochotně. Ale ať je vaše odmítnutí neodvolatelné. Nedovolte, aby vás dojaly žádné prosby; ať je vaše jednou vyslovené „ne“ stěnou z mosazi, o kterou si dítě může vyčerpat síly pět až šestkrát, ale nakonec se už nebude snažit ji svrhnout. Tak ho vychováte trpělivým, vyrovnaným, klidným a rezignovaným, i když nedostane všechno, co chce.“

Možná si řeknete, že Rousseau ve své době nepotkal opravdu velmi tvrdohlavé a vytrvalé dítě a jako vyčerpaný rodič budete mít stokrát chuť změnit své rozhodnutí. Ale věřte nám, stojí za to vydržet několik záchvatů hněvu.

Svět pro ně není nebezpečným místem

Rodičovství je bezpochyby jeden z nejdůležitějších úkolů v životě člověka, který s sebou přináší spoustu strachu a úzkosti. Jako rodič jste zodpovědný za život jiného člověka, za jeho štěstí, zdraví a budoucí směřování v životě. To může v mnoha případech vést k velmi úzkostnému výchovnému stylu, neboť v rámci bezpečnosti nebudete chtít ztratit nad dětmi kontrolu a nedovolíte jim vyletět z hnízda.

Francouzi jsou si vědomi nástrah, které na děti číhají v širém světě. Jsou to milující rodiče, kteří by pro děti udělali první poslední, a právě proto nepropadají během výchovy panice a dovolí dětem činit samostatná rozhodnutí. Francouzští rodiče vědí, že nebudou schopni děti ochránit před každou špatnou věcí, ale vždy tu budou pro ně a podají jim pomocnou ruku, když o to samy požádají.