Jak si s dětmi povídat o ztrátě blízkého?

S blížícím se Svátkem všech svatých se mnozí rodiče trápí tím, jak si s dětmi povídat o ztrátě blízké osoby. Návštěvy hřbitovů, kladení věnců, modlitby a zapalování svíček v dětech přirozeně vyvolávají mnohé otázky, kterým se není třeba vyhýbat. Jak si tedy s dětmi povídat o smrti, připravit je na ztrátu blízké osoby a pomoci jim vyrovnat se s ní?

Rozhovory o umírání a smrti nejsou jednoduché v žádném období života. Mluvit otevřeně a upřímně o ztrátě blízké osoby je náročné i pro dospělé, kteří chápou, že člověk, který zemřel, se už nikdy nevrátí. Pro děti může být smrt matoucí, zvláště pokud se o ní mluví jako o ztrátě. Ztráta je totiž v myslích dětí zapsána jako něco, co se dá opět najít nebo se vrátí, ale smrt je trvalá a nezvratná. Pomozte dětem překonat toto náročné období a naučte se odpovědět na všechny otázky.

Každý smutek je jiný

Reakce dítěte na smrt blízké osoby, ale i domácího mazlíčka, je různá a bude se lišit i v závislosti na věku dětí a předchozích životních zkušenostech. Svou roli hraje i povaha a schopnost dětí pochopit věci, které nejsou fyzicky přítomny a které nemohou vidět, uchopit či slyšet.

Nejmenší děti (zpravidla do pěti let) nechápou koncept smrti, proto zřejmě nebudou plakat a nebudou vám klást žádné otázky. Děti nedokážou pochopit, že smrt je trvalá a mohou se opakovaně ptát, kdy se zesnulá osoba vrátí. Samozřejmě vše závisí na tom, jak často s danou osobou trávily čas. Zemře-li někdo, s kým žily v jedné domácnosti nebo ho/ji vídaly poměrně často, může dojít k regresu ve vývoji. Děti se mohou opět začít pomočovat, může se vrátit separační úzkost, ale mohou nastat i jiné změny v chování, které dosud nebyly přítomny. Takové vyrovnávání se se smrtí blízkého je u nejmenších dětí běžné a zpravidla se vytratí po určité době.

Děti v mladším školním věku (ale také velmi vnímavé menší děti) už začínají chápat, že smrt je věčná a když jednou někdo zemře, nikdy se nevrátí. To ovšem neznamená, že děti s tímto konceptem nebudou zápasit. Přiznat si neodvratitelnou ztrátu blízké osoby je náročné i pro rodiče, natož pro děti, které věří v zázraky a pohádkové konce. Děti mohou projevovat svůj smutek hněvem, mohou se uzavřít do sebe a přestat komunikovat. Budou se bát, že začnou umírat i další členové rodiny a kamarádi a i proto je důležité mluvit o tom, co se děje.

Dospívající a teenageři už chápou, že smrt je nezvratná a žádný člověk se jí nevyhne. Mnozí se v těchto situacích snaží pochopit, proč se tak děje a zda existuje nějaký způsob, kterým by umírání zabránili. Reakce dětí v tomto věku budou různé. Některé děti budou truchlit nahlas, jiné potichu, některé vás svou reakcí překvapí a samy budou oporou pro dospělé.

Zdroj foto: Freepik

Jak oznámit smutnou zprávu?

Bolesti a smutku se při oznamování úmrtí nevyhnete, proto začněte přímo. Řekněte dítěti, že dědeček zemřel a vysvětlete mu, co to znamená. Nápomocné může být jednoduché biologické vysvětlení: jeho srdíčko přestalo bít, už mu nepracují plíce a bez toho nemůže dýchat a podobně.

Vysvětlete dětem, že když někdo umře, už víc necítí teplo a chlad, není hladový ani žíznivý a nic ho už víc nebolí. Dejte jim jasně, ale citlivě najevo, že daná osoba se už nikdy nevrátí a už ji víc neuvidíte, ač byste si to i vy velmi přáli. Pokud se ve vaší rodině zvykne mluvit o odchodu do nebe, popřípadě o reinkarnaci nebo jiných způsobech posmrtného života, povídejte si o tom.

Pokuste se vyhnout frázím jako „usnul/a“, „odešel/odešla“, „ztratili jsme ho/ji“ či „Bůh ho/ji chtěl mít u sebe“. Tyto výrazy jsou jemnější a citlivější, ale mohou vést k nedorozuměním a zbytečnému zmatku. Pokud dítěti řeknete, že babička usnula, budou ji chtít vzbudit, pokud odešla, budou čekat, že se vrátí a pokud mu řeknete, že jste ji ztratili, budou ji chtít najít. Při oznamování úmrtí se vyhněte zejména první zmiňované frázi. Děti si mohou velmi rychle spánek spojit s umíráním, což může vést ke vzniku úzkosti před spaním nebo dokonce k fobii ze spánku.

Pomozte si pohádkami

Smrt je nezbytnou součástí života a tomuto tématu se nevyhýbají ani knihy, filmy a kreslené či animované pohádky. Fantastický svět pohádek je pro děti často jejich vlastním světem, ve kterém se cítí nejlépe a kterému rozumějí. Pokud vaši rodinu zasáhla smrt blízké osoby, najděte knihy a pohádky, které se tomuto tématu věnují.

Toto smutné téma je v dětské literatuře a knihách zpracováno citlivě a pomůže nejen dětem, ale i vám. Budete mít šanci dětem ukázat, že smrt je přirozená a setká se s ní každý. Knihy a pohádky vám ukáží způsoby, jak se spolu s dětmi vyrovnat se smrtí a jak se naučit žít bez přítomnosti milované osoby.

Poslední rozloučení

Vzít či nevzít dítě na pohřeb? To je otázka, která rodiče opravdu potrápí. Nejmenší děti by měly zůstat doma, ale děti ve vyšším věku se už možná samy budou ptát, zda mohou jít. Nebraňte jim v tom, ale připravte je na to, co se bude na pohřbu dít. Bude tam spousta lidí, kteří budou plakat, a bude tam otevřená rakev, což může být pro mnohé děti strašidelné. Mnohé obřadní zvyky dětem zřejmě nebudou dávat smysl, což může přispět ke zmatku, který už i přesto zažívají.

Zeptejte se jich, zda nechtějí zesnulého uctít raději doma, například zapálením svíčky, modlitbou nebo vytvořením vzpomínkové knihy. Řekněte dětem, že na tuto osobu nikdy nezapomenete a můžete si o ní kdykoliv popovídat, zavzpomínat na společné zážitky, prohlédnout si společné fotografie nebo jít na hřbitov.

Nejčastější dotazy a odpovědi

• Zemřu i já a ty? Proč lidé umírají? Kdy zemřu?

Odpověď na tuto otázku také není jednoduchá. Vysvětlete dětem, že všechno živé jednou musí zemřít. Platí to pro lidi, zvířátka, ale také rostliny. Můžete je uklidnit tím, že většina lidí je v době smrti stará a že prožili pěkný život a dosáhli všeho, co chtěli.

• Co se stane, když někdo zemře? Kam jdou lidé, kteří zemřou?

Při zodpovězení této otázky se můžete opřít o výše zmíněné biologické vysvětlení smrti. Tělo člověka přestane fungovat a nedá se nijak opravit. Některé děti zajímá, co se stane s tělem zesnulého člověka. V takovém případě dětem vysvětlete, co je to pohřeb, jaké obřady ho provázejí, a můžete také nastínit, že někteří lidé věří, že po smrti půjdou do nebe. Pokud je vaše dítě zvědavé, můžete se ho také zeptat, jestli si myslí, že existuje život po smrti. Otevřete tím zajímavou diskusi, která může pomoci vyrovnat se se všemi pocity.

• Můžeme zabránit tomu, aby lidé umírali?

Jednoduchá odpověď by byla ne, ale to dětem nemusí stačit. Opět jim připomeňte, že všechno živé dříve či později umře. Se staršími dětmi si můžete promluvit o tom, že když je někdo starý, smrti se nevyhne, ale jsou situace, kdy lze úmrtí zabránit. Na některé nemoci existuje léčba, na jiné se zase na výzkumu léků intenzivně pracuje. Někdo svůj život vědomě riskuje například rychlou jízdou na autě nebo nevhodným životním stylem. Vysvětlete dětem, že někdy lze smrti zabránit, ale nikdo se jí nedokáže vyhnout, když přijde čas.

• Proč pláčeš? Proč jsi smutný/smutná?

Smrt je citlivé téma, pro které je pláč přirozený. Možná se během rozhovoru s dítětem rozpláčete. Neskrývejte své pocity a dětem řekněte, že také cítíte smutek a bohužel, že vám dotyčný člověk velmi chybí a že všechny tyto pocity a projevy smutku jsou přirozené. Ujistěte děti, že brzy budete v pořádku, ale také jim řekněte, že na zesnulou osobu budete spolu často vzpomínat a občas budete chodit na speciální místo, kde všichni vzpomínají na své blízké.

Zdroj:

• Lisa Milbrand. How to Explain Death to a Child, A Step-by-Step Guide. Online. In: Parents. 2022. Dostupné z: https://www.parents.com/toddlers-preschoolers/development/social/talking-to-kids-about-death/.
• When a Loved One Dies: How to Help Your Child. Online. In: Nemours KidsHealth. 2021. Dostupné z: https://kidshealth.org/en/parents/death.html.
• Explaining death and dying to children. Online. In: Child Bereavement UK. Dostupné z: https://www.childbereavementuk.org/explaining-death-and-dying-to-children.
• How to talk to your children about the death of a loved one. Online. In: UNICEF Parenting. Dostupné z: https://www.unicef.org/parenting/child-care/how-talk-your-children-about-death-loved-one.